Kapitoly článku:
Heli (r. Amat Escalante, Mexiko / Francie / Německo / Nizozemsko 2013)
Prestižní cenu za režii si letos z festivalu v Cannes odnesl snímek, na jehož šokující násilné scény někteří diváci reagují odchodem ze sálu.
Mexický artový thriller Heli je třetím celovečerním počinem Amata Escalentoho (Krev, Bastardi). Mexického režiséra a asistenta Carlose Reygadase (Souboj s nebem, Post Tenebras Lux), který mu pomáhal s produkcí jeho prvních filmů a jehož spirituální vliv je v jeho tvorbě cítit.
Escalante nás zavádí do kraje, vyhlášeného střety policie s narkomafií. Vyprahlé pustiny, v níž se násilí stalo všudypřítomnou realitou, zasahující i ty, jichž se tyto boje bezprostředně netýkají.
Jedním z nich je i mladý dělník Heli, který žije v domě na vzdálené periferii města. S ženou, dítětem, otcem a svou sestrou Estelou. Právě pubertální láska této dvanáctileté dívky k policejnímu kadetovi spustí řetězec událostí, vrcholících nesnesitelnou scénou mučení.
Heli je spolu se svou sestrou a jejím vyvoleným unesen drogovým gangem, maskovaným jako policisté. V domě únosců, kteří jsou ve věku unesených, jsou pak oba mladí muži mučeni. Pověšeni na hák jsou nejprve mláceni, pak jsou jednomu z nich zapáleny genitálie.
Zatímco divák v tomto momentě odvrací zrak nebo odchází, v místnosti, kde se tato brutální scéna odehrává, žena vaří oběd, malí chlapci kouří trávu nebo hrají na playstationech a dění v obýváků je vlastně ani nezajímá.
Krutost se stala už natolik běžnou součástí této společnosti, že nikoho nevzrušuje, nedojímá, nepohoršuje, nešokuje. Je denním chlebem, což režisér podtrhuje za pomocí režijního stylu, který pro tento druh vyprávění zvolil.
Typický je pro něj odstup, všednost, civilnost, odtažitost. Režisér jakoby netečně zaznamenává veškeré dění, k němuž nepřidává žádný komentář. Ale právě v té netečnosti vězí největší obžaloba systému, země a politiky, z níž se vytratila úcta k lidskosti. Lidé se stali jen statickými položkami z policejních záznamů.
Distancovanost se stává nejlepší a nejfunkčnější metodou, jak ukázat tuto bezútěšnou realitu dnešního Mexika. Mexika, které svírá strach a bezmoc. Mexika bez naděje na vykoupení. Banalita zla jím už natolik prostoupila, že stala normou. Režisérův pohled na tento stav je nekompromisní, mrazivý, skličující a nihilistický. Jde o pohled, z něhož vám nebude dobře po těle.