Harry Potter a Princ dvojí krve: recenze

Hormonální útok

Z podzimního termínu Warnery na léto přeložená premiéra šestého a tedy (před)předposledního dílu potterovské filmové série konečně dorazila do našich kin. Naplnění osudu čarodějnického učně s jizvou ve tvaru blesku na čele se blíží a toto je přestupní stanice na cestě do smrtonosné náruče Pána zla.

Scénárista Steve Kloves stál před nelehkým úkolem, co z takřka šestisetstránkové předlohy J.K. Rowlingové použít, když už originál rozhodně nepatří mezi nejlepší části čarodějné ságy. Je ze všech dílů dějově nejchudší a představuje především předstupeň k finálnímu zúčtování Pottera s lordem Voldemortem.

Natažená expozice k závěrečnému duelu, jež bude mít ve filmové podobě, na rozdíl od té knižní, dvojdílnou podobu, se v duchu knižní matérie zaměřuje především na prohloubení vztahů mezi ústředními aktéry a vykreslení jejich charakterů.

Harryho vztah k Ronově sestře Ginny (Bonnie Wrightová) získává nádech tajné lásky, již je nutno kvůli přátelství obou spolužáků a souputníků skrývat. Ron se konečně stává hvězdou dívčích srdcí. Stojí o něj jak fyzicky naléhavá Levandule Brownová (Jessie Caveová), jež neváhá k jeho omámení použít i jeho oblíbené sladké pochutiny, tak neumně to skrývající a žárlící Hermiona. Prostořeká a sebevědomá premiantka zas přitahuje zájem sportovního přeborníka školy. Brankářskými schopnostmi se blýsknuvší Ron s ním svede souboj o její srdce ve fanfrpálovém zápase, vypadajícím jak finále Ligy mistrů.

Z naznačených milostných rošád je patrné, že děj je ve vleku hormonálně explozivních výjevů ze života bradavických studentů. Překlenovací můstek rozvíjí Cuarónovu vizi, v níž se pozornost vyprávění přesouvá z příběhové linie na její ústřední aktéry. Ti, jak dospívají a puberta s nimi otřásá čím dál silněji, řeší problémy typické pro jejich věk. Privátně civilní linie získává navrch a je zdrojem nejen půvabně romantických momentů, ale i situačního a slovního humoru, těžícího z nemotorného tápání hrdinů na poli milostném. Konverzační nóta vztahových mnohoúhelníků navazuje na Newellovu čtyřku o Ohnivém poháru, jež ve scénách z plesu i jinde neměla daleko ke klasické romantické nebo teenagerské komedii ze středo nebo vysokoškolského prostředí.

Dějová ilustrace

Cudně pojaté pučení pohlavních žláz ale není tím hlavním problémem, který by sužoval bradavickou školu čar a kouzel. Hrozba Pána temnot visí nad světem jako černý mrak. Ve snaze vzdorovat jí se pokouší Harry pochopit zdroj jeho síly. Průvodcem na cestě k přiblížení se jeho původu, jež by se mohl stát klíčovým pro nalezení jeho zranitelného místa, se mu stává Brumbál (Michael Gambon). Bradavický „Gandalf“ skrze opakující se průlety časem, umožněné zkumavkou myslánkou, vyjevuje před svým chráněncem tajemství viteálu. Do něho ukryl část své moci zamlklý chlapec ze sirotčince Tom Riddle, jehož se současný ředitel školy kdysi ujal a jenž ve zneužití magie brzy předčil své pedagogy.

Výjimečným studentem je i Harry. Na hodinách výroby lektvarů, díky nálezu učebnice s drobně vepsanými radami od jejího původního majitele (jehož přízvisko nese podtitul snímku) exceluje a získává si náskok před spolužáky i oblibu svého vyučujícího. Harry chce díky této přízni ze staronové posily učitelského sboru, snobského profesora Horáce Křiklana (Jim Broadbent) vymámit informaci, jež by mu mohla jako vytěsněná negativní vzpomínka mámivě neurčité povahy pomoci v porážce jeho úhlavního nepřítele. Harry cítí, že Vládce temnot, ač přítomný jen jako tušené zlo v pozadí, má nasazeného svého prostředníka přímo v Bradavicích a že Smrtijedi opět něco chystají. Jeho zadumaně se tvářící věčný rival ze Zmijozelu Draco Malfoy (Tom Felton) by o tom mohl něco vědět.

Michael Goldenberg, jenž měl na svědomí předchozí potterovský zásek, se nebál okleštěním vedlejších linií látku provzdušnit a dát ji svižné tempo. Hlavní scénárista série Steve Kloves, na rozdíl od svého mnohem radikálněji upravujícího předchůdce, se drží knižního základu a spíš jej ilustruje, než aby přišel s jeho osobitým výkladem. Drží se svého stylu vybrat z předlohy vypjaté momenty, které s efektní líbivostí naskládá za sebou bez větší míry jejich vnitřní provázanosti. Díky tomuto přístupu může divákovi neznalému literárního podkladu unikat smysl některých situací a jevů.

Televizní režisér překvapil

Nedostatky scénáře se snaží zahladit realizační stránka filmu. Britskému, původně televiznímu režisérovi Davidu Yatesovi, jenž zaujal seriálem z novinářského-politického prostředí State of Play (který se dočkal zámořské celovečerní adaptace pod názvem Na odstřel), byla dána ze strany produkce velká šance. Svěřená důvěra dotáhnout potterovskou sérii až do finále se po Fénixově řádu z roku 2007 a letošní šesté části otiskne příští rok a napřesrok v dvojdílné Relikvii smrti.

 

Yates již u předchozího Fénixova řádu ukázal, že je pro převedení látky dobrou volbou, která jde spíše ve šlépějích osobitého mexického „jezdce“ Alfonso Cuaróna a jeho Vězně z Azkabanu než sterilního rodinného rutinérství Chrise Columbuse z prvních dvou potterovských příspěvků.

Ve vyhrocených scénách se režisér pouští na půdu sugestivní výpravné fantasy. Vizuální atrakce v podobě triků, jež dřív sloužily ději jako koření, vystupují čím dál víc do popředí a akčním scénám není po technické stránce co vytknout. Výprava si pohrává s vnitřním i vnějším prostorem architektury bradavické školy a kamera Bruno Delbonnela, jež osvědčila svůj cit pro výtvarné kvality obrazu již v Jeunetových romancích Amélie z Montmartru a Příliš dlouhé zásnuby, i zde demonstruje nepopiratelné estetické kvality vyprávění.

Práce s atmosférou a dramatickým napětím věrně opisuje to jak předloha hutní a potemňuje. Úvodní nálet Smrtijedů na londýnský Most milénia nad Temží je zručně nasnímán jak z čarodějné, tak z mudlovské perspektivy vnímání a přináší se sebou katastrofickou vlnu strachu a nejistoty. Z ní je patrné, že ani svět lidí si už nemůže být jistý před útoky Voldemortových šiřitelů zkázy. Tísnivý pocit ohrožení se dále stupňuje v útoku na rodný dům Harryho zrzavého kamaráda Rona, pokračuje hororově děsivou anabázi v krystalové jeskyni, jež nezapře poučení na japonských strašidelných snímcích a vrcholí v závěrečném zločinu, kdy dospívající čaroděj přichází o blízkého spojence.

Překlenovací můstek

Řemeslný um tvůrců podporuje i zase o něco dospělejší herecké obsazení. Emma Watsonová jako Hermiona Grangerová ze sebe s nadouvajícím se výstřihem snímá image snaživé premiantky, nejen co do jejího charakterového určení, ale i hereckého projevu. Působí mnohem přirozeněji a civilněji a na afektované dětinské přehrávání z dřívějška u ní můžete zapomenout. Rupert Grint v roli Rona Weasleyho dává z trojice nejbližších bradavických přátel nejvýrazněji na srozuměnou, v kom z nich dřímá největší komický talent a ve scénách, kdy je vtažen do šalebných osidel lásky, je opravdu kouzelný. Daniel Radclife jako „vyvolený“ Harry herecky roste v interakci s Gambonem, ale jeho snahu přehrát se do dospělejší a zodpovědnější varianty své postavy likviduje český dabing populárního „snowboarďáka“ Vojty Kotka.

Z adolescentů na sebe ale svým hereckým výkonem strhává největší pozornost Tom Felton, jenž v postavě Draca Malfoye vystihl tragické lavírování mezi přimknutím se ke straně dobra či zla. Vnitřní rozpolcenost a nerozhodnost své postavy dovede přitom dobře vyjádřit mimikou a gesty a nemusí si až tolik dopomáhat slovy.

Dospělí představitelé, rekrutující se vesměs z výkvětu britského divadelního a filmového herectví, jsou pevně posazeni ve svých úlohách a jenom jemně je v duchu předlohy rozvíjejí. Jména jako Michael Gambon, který se náhradou za Brumbála Richarda Harrise stal mnohem temnější figurou, Alan Rickman, Maggie Smithová, Helena Bonham Carterová nebo nově přibyvší Jim Broadbent v slabošské figuře sběratele studentských trofejí mluví sama za sebe.

David Yates si s předlohou, jež neskýtala tak dramatický potenciál jako předchozí části vyprávění, poradil více než zdatně a připravil si půdu pro závěrečné dvoufázové vyvrcholení. Harry Potter a Princ dvojí krve má v čarodějnické mytologii podobnou úlohu jako prostřední díly Matrixu, Star Wars (Impérium vrací úder), Pána prstenů nebo Pirátů z Karibiku. Slouží jako symbolická návnada před finálními hody, jež se budou snažit propojit a dovyprávět všechny naznačené příběhové linie. Díky inscenačnímu umu páně režiséra a jeho tvůrčího týmu je tento prolog k závěrečné kapitole více než opodstatněný.

Harry Potter a Princ dvojí krve

• Žánr: fantasy thriller
• Původní název: Harry Potter and the Half-Blood Prince
• www.harrypotter.warnerbros.com
• VB/USA 2009
• Scénář: Steve Kloves (podle románu J.K. Rowlingové)
• Režie: David Yates
• Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watsonová, Alan Rickman, Tom Felton, Jim Broadbent, Helena Bonham Carterová, Michael Gambon, Maggie Smithová, Evanna Lynchová, Bonnie Wrightová
• Distribuce: Warner Bros.
• Distribuční premiéra v ČR: 16. 07. 2009