Fotogalerie

Fischer&Fischer SN/SL 170: skvělé břidlicové reprobedny [test]

Daniel Březina

17. dubna 2016

Kapitoly článku:

Zvuk

Už malé SN/SL 70 nás ohromily pevností a hloubkou svého basu, SN/SL 170 jdou ale díky mohutnější ozvučnici ještě výrazně dál. Kontrabas v Hobgoodově "First Song" z "When the Heart Dances" (2008 | Naim | naimcd112) měl podmanivě broukavý charakter, bylo cítit sílu a neokázalou, přirozenou autoritu a váhu v každém tónu. Pro úplně dokonalou plnost zejména ve větších prostorách ještě kousek schází, ale ne tolik, aby bylo nutné to řešit. Díky skvostné tuhosti skříně ale bas působí nesmírně přesně a čistě, linka je snadno čitelná a různorodost tónů je naprosto přirozená.

Hlas Diany Krall v "Peel Me a Grape" z "Love Scenes" (1997 | Impulse! | imp12342) byl suverénně vydělený od ostatního dění, vykročil kupředu a bylo možné zaslechnout dokonce i málo patrné odrazy od stěn prostoru a dlouhé, pozvolné doznívání hlasu. Zpěvaččin vokál je velmi plasticky, přirozeně vykreslený, prokreslený do hloubky, vibruje a rezonuje v prostoru jako kdyby skutečně seděla blízko vás. Je nádherně zaostřený a přitom uvolněný - žádná zabarvení a žádná nepřirozenost. Určitě pak existují i detailnější reprosoustavy, které dostanou do poslechové místnosti ještě více informací, ale málokterá s přirozeností sloupků Fischer&Fischer.

To platí také pro výšky, měkká kopulka zvládla přenést vibrafon i činely v "Like Minds", titulní skladbě desky Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6), se suverenitou a čistotou hodnou high endové ligy, ovšem opět bez pocitu nějaké přehnané intenzity. Přirozeně, prostě, samozřejmě. Tóny zněly jasně, důrazně, ale uvolněně, byť zněle. Dopady paličky na činel byly excelentně kontrolované, přesné a jisté, brilantně prokreslené. Objem nástrojů pak byl realistický, nepřehnaně výrazný, ale rozhodně ne chybějící, potlačen do pozadí. Hlavním dojmem je však celková integrace zvuku, propojení a samozřejmost.

Fischer&Fischer SN/SL 170 snesou opravdu veliké zatížení, přesto jejich ozvučnicí proniká jen minimum vibrací. Tak jako je pevná skříň, tak je pevný i samotný zvuk. Je ale fakt, že SN/SL 170 nejsou úplně jednoduché na rozehrání a pokud v nich chcete otevřít jejich plný dynamický potenciál, budete potřebovat elektroniku na úrovni a to dost možná i s poměrně velkou cenovou disproporcí ve prospěch zdroje a zesilovače.

Pevnost, kontrola a impuls zesilovače pak však vytvoří z SN/SL 170 živou, dospělou a v podstatě plnorozsahovou bednu. Mahlerova "6. symfonie" v podání České filharmonie s Václavem Neumannem v čele (2006 | Octavia | OVCL-00259) byla dramatická, zvuk velký a velmi živý, pevný a konkrétní, reprosoustavy mají autoritu a důraz, který se za dané peníze jen obtížně shání. Ani dynamické špičky při vyšších hlasitostech nevnáší do reprodukce stres či nejistotu. SN/SL 170 zvládají se stejným klidem pracovat na úrovni makro- i mikrodynamiky.

Jak už bylo naznačeno, SN/SL 170 jsou dostatečně detailní a přirozené, neuchylují se ale ke zdůrazňování a přeci jen to nejsou reprosoustavy z nejvyšších tříd, takže ty nejjemnější informace musíte přeci jen hledat. Třeba u sboru v "Pie Jesu" z Rutterova "Requiem" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) panoval výjimečně příjemný klid, který nechal vyniknout intimní, až sváteční atmosféru nahrávky.

Celá reprodukce působí velmi soudržně a organizovaně, přitom ale velice čistě, takže sboristé jsou od sebe velice dobře odděleni, je to skutečně soubor hlasů, řada individualit, které se překrývají a spojují do jednoho celku. Máte také pocit, že Fischer&Fischer udržují realistické proporce, sbor tak není plný obrů ani zastrčený kdesi daleko od vás. Už jsou tu ale slyšitelné i ambientní zvuky a různá drobná vrznutí, ještě ale ne tak nahlas a jasně, jak to umí ty úplně nejlepší reprosoustavy.

Přesnost SN/SL 170 nese své ovoce i v oblasti podání prostoru hudební scény. Beethovenův "Smyčcový kvartet op. 95" (2005 | Virgin | 72435 45738 28) v podání Artemis Quartet dokázaly tyto reprosoustavy rozprostřít v příjemné šíři, sahající až vně rozteče jejich ozvučnic, stejně tak tu byla patrná hloubka a vůbec plasticita, všechny čtyři nástroje bylo snadné lokalizovat. Mohutná sebejistota reprodukce udržovala přehled o dění při libovolné, i velmi tiché úrovni poslechu.

Autorita a živá energie spolu s plností v "Gone Gone Gone" Alyson Krauss a Roberta Planta ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) vedle k naprosto nekomplikovanému, snadnému poslechu v libovolné hlasitosti, SN/SL 170 pouze ubírají a přidávají na hlasitosti, žádné artefakty, nic nepříjemného, vše je tak klidné a pohodové, jak jen může být. Dokonce se zdá, že i na high endových systémech občas slyšitelná hrubost a plochost nahrávky tu není příliš patrná - jsou to velmi muzikální reprosoustavy. Můžete je poslouchat dlouhé hodiny bez pocitu únavy a bez ztráty zaujetí, tak jsou uvolněné a samozřejmé.

Verdikt

Kdo se dosud nesetkal s kouzlem "hudby z břidlice", měl by to napravit. Ač už malé SN/SL 70 jsou výborné, tato kompaktní sloupovka už se v malých a středních prostorách dá označit za naprosto plnohodnotnou.

Zvuk je naprosto pevný, s dostatečnou dynamikou a razancí, která přináší do hudby pocit skutečného života. Pravda, nerozehrávají se úplně snadno a potřebují skutečně dobrou elektroniku, pokud jim jí ale poskytnete, otevřete si s SN/SL 170 bránu k úžasně muzikálním zážitkům, neokázalým, přirozeným a klidným, lhostejno jaký žánr chcete poslouchat. Fischer&Fischer SN/SL 170 jsou excelentní reprosoustavy s (v dnešním high endovém trendu) rozumně nastavenou cenovkou.

Klady

+ skladné sloupky s velkým zvukem
+ prvoligová přesnost a kontrola
+ váha zvuku a impuls
+ dynamika
+ zpracování, které vydrží ještě další půl miliardu let

Zápory

- jsou už složitější na rozehrání než SN/SL 70