Stahování hudbu nezabíjí, ale určitě se podepíše na postupném odchodu CD. Co nám pak zůstane? Bude to opět analogové LP?
Už od roku 2000, kdy začaly klesat prodeje CD, se objevují články, které prorokují brzkou smrt CD. Digitalizace hudby, kterou toto médium počalo, se nakonec obrátila proti svému průkopníku. Ještě začátkem devadesátých let výrobci hledali digitálního nástupce analogové kazety, domnívajíce se, že CD zde s námi bude stejně dlouho jako klasické LP desky, tj. několik desítek let. Skutečnost asi bude jiná.
S nástupem CD začali všichni odepisovat klasické analogové dlouhohrající desky. Náchylnost na prach, nutnost otáčet desku, nutnost opatrného zacházení byla na straně LP, proklamovaná vysoká kvalita zvuku, větší odolnost a malé rozměry na straně nového digitálního média. Aktuálně ale LP existuje vesele dál, gramofony se stále prodávají a "elpíčka" se dají koupit stará za směšných pár korun ze zrušených sbírek. Audiofilové mají možnost zainvestovat pár set korun a koupit si některou z nových desek a na klasickou desku nedají dopustit. Možná, že někteří mají doma SACD nebo DVD-A (i když se ani jeden HD audioformát neujal), mnoho z nich ale zůstává věrných romantice klasického gramofonu.
Navíc v posledním čase popularita klasických dlouhohrajících desek roste. Loni se v USA prodalo 1,88 miliónu LP, v Anglii se prodej zvedl o pětinu a „elpíčka“ si můžete koupit i na Amazonu. Naše firmy z rostoucího zájmu těží také. Společnost GZ Digital Media (bývalé Gramofonové závody v Loděnici u Berouna) v roce 2007 dostala objednávky na 5 miliónů gramofonových desek, bývalá Tesla Litovel pro změnu vyrobila přes 40 000 gramofonů, které šly do šedesáti zemí.
CD jako zdroj pro MP3
S CD je to jiné. Digitální optické nosiče se s nástupem MP3 staly příliš velké, obtěžující a nepraktické. Majitelé velkých sbírek sice svá CD neprodali, ale často je uložili na půdu, přičemž hudbu mají převedenou do MP3 souborů. Už v roce 2006 se nechal slyšet ředitel EMI, Alain Levy, že „CD je mrtvé“, neboť už tehdy si 60 % CDček převedli majitelé do svých počítačů, aby mohli poslouchat hudbu na přenosných přehrávačích.
Tento trend je zjevný zejména u mladší generace, která CD si už kupuje málokdy, hudbu pak získává jak legálně, tak nelegálně – z internetu. CD přehrávače už často ani nevlastní a CD mechanika v PC jí slouží případně jen k tomu, aby si CD převedla do MP3. Generace dnešních třicátníků a čtyřícátníků je přece jen konzervativnější. Občas si CD koupí a dokonce si ho doma i pustí – to je vidět na žebříčcích prodejů CD, kde nevládnou nejnovější hity, ale spíše starší osvědčené kapely, zpěváci či písničkáři. Samostatnou skupinou je pak věková kategorie od 50 let výše – ti CD nevypalují ani nepřevádí do MP3, ale své oblíbence si vždy kupují. To je také důvod, proč se někteří umělci specializují na starší posluchače.
Když jsme u kategorií, tak je jasné, že také záleží, jakou hudbu kupujete. Milovníci klasické hudby jistě na CD nezanevřou, stejně jako fanoušci různých hudebních skupin. Opakem je mládež – hudba pro ně produkovaná jistě nebude tím, co koupí na CD, ale spíše si ji budou stahovat či vyměňovat.
Zítra se bude poslouchat všude
Hořekování hudebních vydavatelstvích nad „pirátským“ kopírováním je sice hlasité, ale zbytečné. Sami hudebníci někdy přiznávají, že jejich hlavní příjmy již neplynou z prodeje desek, ale z koncertů. A možná to tak má být. Člověk má více možností si zajít poslechnout svou oblíbenou kapelu a nemusí poslouchat jen sterilní CDčko. Zvláštní přitom je, že přes stížnosti hudebních společností na slabé zisky se do hudebního průmyslu stejně cpou další a další adepti, které žene vidina slávy a bohatství. O tom, že by většinu z nich hnal jen jejich tvůrčí přetlak, si velké iluze nedělám – čest výjimkám.
Postupně se také změnil způsob, kde se hudba poslouchá. Jestliže dříve jediný způsob byl sednout si doma ke gramofonu či magnetofonu a poslechnout si například oblíbeného zpěváka, dnes je to zcela jiné. Svoji oblíbenou desku si můžete poslechnout nejen doma, ale i ze sluchátek cestou do práce, v práci na svém PC, v autě z autorádia, zkrátka všude, kde vás to napadne. Pak to dopadá i tak, že v tramvaji člověk vidí více lidí se sluchátky na uších s nepřítomným pohledem, než těch hudbu neposlouchajících.
Mrtvola, která stále vynáší
Co se změnilo, je vyšší požadavek na kvalitu reprodukce. Pamětníci jistě zaloví v paměti a vybaví si kazetové „walkmany“. Kvalita nahrávek na kazetách byla mizerná, pro většinu laiků byl pojem Dolby nadávkou, o kvalitě sluchátek a vůbec reprodukce z přenosných přehrávačů nemluvě. S nástupem digitálních záznamů jsme se zbavili šumu a již záleží jen na kvalitě přehrávače. U digitálního záznamu je zcela jedno, kde je uložen, ale jeho kvalita zůstává stejná (pokud pomineme kvalitu formátu, ve kterém je záznam uložen). Z toho plyne závěr, že CD se již před delší dobou stalo zcela zbytečným, i když pro určitou skupinu lidí stále velmi užitečným bude.
Takže co bude dál? Je CD skutečně mrtvé? Pro mnoho lidí ne. Stále se tři čtvrtiny veškeré hudby prodá na CD nosičích a desítky milionů, které to vynáší, se také neztratí. To ale neznamená, že CD pomalu neumírá. Co nám časem zůstane? Audiofilové a nadšenci budou mít své LP desky a bezztrátové formáty, zbytek si pravděpodobně vystačí s komprimovanou MP3 hudbou. Zůstává jen otázkou, kde digitální hudbu ukládat.