Captain America: Návrat prvního Avengera

6. dubna 2014

Tradiční superhrdinské dobrodružství je obohaceno o konspirační linii, která žánrově pomrkává na sedmdesátá léta a poskytuje komentář ke špionážním skandálům současné americké administrativy.

Studio Marvel zvolilo velmi chytrou strategii. Nejprve představilo klíčové superhrdiny své stáje v samostatných filmech (Železňák se dočkal hned dvou), aby je pak spojilo v crossoverových Avengers. Nyní nastala fáze druhá, která strategicky kopíruje tu první a spěje opět k Avengerům. Tentokrát s pořadovým číslem 2 a podtitulem Věk Ultrona, jež by u nás měl mít premiéru příští rok v dubnu.

Rozdíl mezi oběma sériemi je patrný v jejich vyznění. Zatímco ta první se vyznačovala odlehčenější atmosférou, ta druhá na humor a akci nezapomíná, ale snaží se i o vážnější přesah.

První metu na této cestě už komerčně velmi úspěšně (1,2 miliardy dolarů světových tržeb) zdolal Iron Man 3. Po něm se o slovo podruhé přihlásil nordický bůh hromu Thor a půl roku po něm je na řadě Kapitán Amerika.

Žánrový posun

Pokud byl origin příběh zasazen do roku 1941, aby vynikla patriotická podstata Kapitána Ameriky, tak ten druhý se odehrává v současnosti. V rámci žánrových posunů, k nimž v marvelovském univerzu dochází, popcornové dobrodružství s prvky romantiky a vlasteneckého patosu střídá konspirační dobrodružství, jak vypadlé z paranoidních thrillerů sedmdesátých let.

Není ostatně náhoda, že jednu z důležitých postav zde ztvárňuje Robert Redford. Čelný aktér politických thrillerů z éry aféry Watergate, jež vedla k odstoupení prezidenta Nixona z úřadu.

V nich nejčastěji ztělesňoval idealistické figury, vymezující se proti machinacím vládního establishmentu. V druhém dílu Kapitána Ameriky je z tohoto pohledu obsazen proti svému typu. Zjevuje se zde v roli politika, který činí rozhodnutí, jež úzce souvisí s problémem, se kterým se Amerika po 11. září sebereflexivně stále vyrovnává a hledá vhodný nebo vyvážený klíč k jeho řešení.

Kontrolovaná svoboda jednotlivce

Tím závažným tématem, jež se stalo součástí všeobecného politického, občanského a mediálního diskurzu nejen v Americe, ale i v celé západní společnosti, je problematika omezování svobody ve jménu zvyšování bezpečnosti ve světě.

Případy jako WikiLeaks, NSA nebo z poslední doby odposlechy kancléřky Merkelové nás znovu vedou k úvahám, kde leží hranice mezi svobodou jednotlivce a dohledem vlád nad bezpečností svých občanů, jenž může být snadno zneužit k jejich špehování nebo sledování soukromých dat.

Není v dnešní přetechnizované době, kdy mobily, počítače nebo televize mohou snadno zjistit, čemu dáváme ve svých preferencích přednost, právo na soukromí už vlastně iluzí? A jak daleko je možno pod pláštíkem vznešených proklamací o větším a menším zlu zajít?

Svět, jehož zákonitostem moc nerozumí

Se všemi těmito otázkami a hlavně následky jejich relativizování je nucen se potýkat i Steve Rogers (Chris Evans) alias Kapitán Amerika. Voják a patriot, který byl po sedmdesáti letech hibernován do světa, jehož zákonitostem moc nerozumí. Hra všemožných tajných služeb a organizací mu identifikaci se změněnými podmínkami jeho bytí ještě víc znesnadňuje.

Za války Captain věděl, kdo je dobrý a zlý a proti komu má bojovat, ale sledování potenciálních hrozeb, jež od stolu vyhodnotí nějaký operativec, mu až tolik nesedí. Ve chvíli, kdy se sám ocitá v ohrožení a neví, komu má vlastně věřit, se jeho instinkty opřou o základ v podobě zdravého selského rozumu. Nepřítel je ten, který po tobě střílí, přítel ten, který ti pomáhá.

Komu lze věřit?

Děj Návratu prvního Avengera se odehrává dva roky po newyorských událostech, jichž jsme byli svědky v Avengers. Svět se z mimozemské invaze stále ještě nevzpamatoval a organizace S.H.I.E.L.D. proto spěchá se spuštěním programu na likvidaci potenciálních hrozeb na planetě Zemi.

Jeho finalizace je ale ohrožena únikem informací, po němž se lidstvo opět ocitá v nebezpečí. A v první řadě ti, kteří se na vývoji programu podíleli. Na vedoucího projektu Nicka Fury (Samuel L. Jackson) je spáchán atentát. Uchýlí se ke Steveovi, jehož varuje, aby nikomu nevěřil.

Furyho nadřízený Alexander Pierce (Robert Redford) Stevea předvolá, aby vypověděl o tom, jaké informace mu Nick předal. Když to odmítne, je označen za zrádce a je na něj spuštěn hon. Steveovi tak nezbývá nic jiného než se obrátit na hrstku věrných, jimž ještě může důvěřovat a společně s nimi na vlastní pěst odhalit pravdu o tom, kdo a za jaké nitky v tomto konspiračním případu tahá.

Celou situaci ještě komplikuje fakt, že k neznámým ozbrojencům, jež zaútočili na Furyho, se přidává tajuplná postava s maskou a ocelovou kybernetickou paží, jež se ukáže být někým, koho Steve z minulosti dobře zná. Bucky Barnes (Sebastian Stan) byl jeho přítel, který přežil smrtící pád do hlubin. Našli jej Rusové a vymyli mu mozek, aby ho mohli desítky let využívat jako chladnokrevného nájemného zabijáka s krycím jménem Zimní voják (Winter Soldier).

Pár přátel stačí mít…

Nyní se zbavený vzpomínek postaví Kapitánovi jako rovnocenný protivník, jenž vládne podobně nadlidskou silou jako on. Pomoc v nesnadné situaci nachází Steve v Natashe Romanoff / Black Widow (Scarlett Johansson), Kate (Emily VanCamp), Marii Hill (Cobie Smulders) a Samu Wilsonovi (Anthony Mackie).

Zatímco postavy agentek Kate a Marie jsou spíš okrajové, Sam je pravý parťák do nepohody. Bývalému vojákovi s prořízlou pusou (jak už tomu u černošských figur bývá) může Steve důvěřovat právě proto, že nepochází z bezpečnostní agentury S.H.I.E.L.D. V boji navíc Sam aka Falcon používá speciální letecký postroj s mechanickými křídly, který dává akčním scénám jinou dimenzi než v případě Iron Mana.

Nejzajímavější z hlediska interakce a vzájemné chemie je ale Steveův vztah s Black Widow. Střetávají se tu totiž dva světy, které se vzájemně ovlivňují a obohacují. A to poměrně výraznou měrou. Jeden o idealismus trochu přichází, druhý se jim víc nakazí. Nejde o vztah milostný, ale o přátelský, který se prohlubuje právě tím, jak se poznávají a mohou se díky tomu jeden na druhého víc spolehnout.

Natasha Stevea ráda popichuje kvůli jeho uzavřenosti nebo plachosti vůči ženám. Ta plyne jednak z jeho starosvětské morálky, ale i odcizenosti od těch, jež mu byli blízcí. Jak o tom svědčí scéna s jeho láskou Peggy. Zatímco on je stále mladý a ve skvělé fyzické kondici, již symbolizují vyrýsované bicepsy pod napnutým trikem, ona z tohoto světa pomalu odchází.

Bourneovská akce v sedmdesátkovém konspiračním thrilleru

Kapitán Amerika se nezměnil. Stále je se štítem s motivem americké vlajky ochoten bojovat za svobodu své vlasti. Tak jak je zvyklý, přímočaře a bez nějakých zákulisních her, kompromisů a pletich. Právě ony ale prolezly jeho mateřskou organizací S.H.I.E.L.D. natolik, že Návrat prvního Avengera připomíná svým laděním paranoidní thrillery ze sedmdesátých let typu Tři dny Kondora, Všichni prezidentovi muži nebo Pohled společnosti Parallax.

Pomrkává i na jejich novodobé pokračovatele v podobě bourneovek, v nedílné spjatosti složky konspirační a akční. Režie se chopilo duo bratrů Russoových. To má na svém kontě komedie Bombakšeft a My dva a křen. V posledních letech se pak věnovalo především seriálové tvorbě (Zpátky do školy).

Hravě si ale poradilo i s blockbusterem za 170 milionů dolarů. Digitální efekty ustoupily ve prospěch fyzické akce, jejíž realističnost je umocněna použitím ručních kamer. Souboje jsou choreograficky propracované a Kapitán Amerika při nich využívá nové bojové dovednosti, jež se naučil.

Honičky, přestřelky a rvačky muže proti muži se nám snaží zprostředkovat podobně fyzicky intenzivní zážitek jako v případě bourneovek. Scéna ve výtahu je toho nejlepším dokladem. Že se s tímto pojetím, postaveném na rychlém střihu a dokumentární kameře, značně bije použité 3D, netřeba dodávat. Lépe 3D vyzní v samotném závěru, který má ale z hlediska akce už mnohem konvečnější tvar. Destruktivní výbuchy, dojemné proslovy, snaha o co nejepičtější měřítko, však to znáte.

Tradiční marvelovka s žádaným přesahem

Scenáristická dvojice Christopher Markus a Stephen McFeely, jež připravila už první díl Captaina, komiksové dobrodružství snesla víc na zem. Konspirační zápletka s idealistou, z něhož systém udělá štvance, který nikomu a ničemu nevěří, není nijak originální, ale v rámci marvelovského světa přináší vítané oživení.

Umožní nám nahlédnut do sídla S.H.I.E.L.D.u, zvaného Triskelion, a řekne nám více i o postavě v dlouhém kabátě (Nick Fury), jež dosud sloužila v marvelovských filmech především jako pojítko mezi nimi. I když se vyprávění v duchu paranoidních thrillerů snaží budit zdání, že pochybovat musíme i o postavách, u nichž jsme až dosud věděli, na čí straně stojí, znalý divák „stranu zla“ poměrně rychle rozšifruje.

Na výsledku je hodně znát, jak se tvůrci snaží o kombinaci starého a nového. Uspokojeno přeci musí být jak popcornové publikum, tak to, které od filmů očekává nějaký politický nebo společenský přesah či komentář. To první přivítá tradiční marvelovku, plnou akce, komiksové nadsázky a pulpových zloduchů z organizace Hydra. To druhé úvahy o náladách americké společnosti v důsledku omezování svobod jejich občanů.

Tyto úvahy tvůrci chytře rozehrávají prostřednictvím žánru, kterým v sedmdesátých letech a za bushovské administrativy znovu sloužil liberálně orientovaným umělcům v Hollywoodu jako platforma, vymezující se vůči praktikám vládního establishmentu. Že se toho s příchodem Baracka Obamy, i přes všechny jeho proklamace, až tolik v tomto směru nezměnilo, napovídá už fakt, že je toto téma pro filmaře stále aktuální.

P.S. Jak je již zvykem, potitulková scéna vám napoví, kudy by se mohl ubírat jak třetí Kapitán Amerika, tak celé marvelovské universum v druhých Avengerech.