Kapitoly článku:
- Komedie: Jonesovi, Půlnoc v Paříži, Báječný hotel Marigold, 21 Jump street
- Nekorektní komedie: Přizdis*áči, Prci, prci, prcičky, Diktátor, Projekt X, Méďa
- (Anti)romantické komedie: Kamarád taky rád, Hlavně nezávazně, Znovu a jinak
- Indie romance: Pan Nikdo, Jmenuji se Oliver Tate, Blue Valentine
- České filmy: Alois Nebel, Probudím se včera, Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka, Svatá čtveřice
Blíží se konec roku, který je spojován s bujarými oslavami a půlnočním vítáním Nového roku. Proto jsme se rozhodli přinést dvacítku filmů, v nichž se odráží to, co by každá silvestrovská noc měla obsahovat. Tedy v prvé řadě humor a zábavu, která jde občas za hranu přijatelného. Neměla by v ní chybět ani romantika, milostná vzplanutí i bilanční účtování našich životů. Všechny tyto prvky naleznete ve výběru filmů, jež jsme pro vás na závěr roku připravili. Přejeme vám v jejich společnosti příjemné rozptýlení.
Komedie
Jonesovi
(r. Derrick Borte, USA 2009)
Do luxusní předměstské čtvrti se přistěhuje nová rodina. Jonesovi vypadají jak z reklamy na vzájemné harmonické soužití uvnitř rodiny i ve vztahu k jejich novým sousedům. A jak se ukáže, oni opravdu marketingovým produktem jsou.
Steve (David Duchovny) a Kate (Demi Moore) Jonesovi mají vše, co by si manželský pár jen mohl přát. Inteligentní a atraktivní děti, Jenn (Amber Heard) a Micka (Ben Hollingsworth) a překrásný velký dům, plný prvotřídních věcí. Sousedi jsou jimi nadšeni a hladce je přijímají mezi sebe. Zároveň se jim chtějí vyrovnat a tak nakupují podobné luxusní věci, jež vidí u nich.
Debutující režisér Derrick Borte přichází s velmi originálním nápadem na fiktivní simulovanou rodinu, která vypadá jako dokonalé ztělesnění amerického snu. Popojíždí od města k městu a vydělává majlant za propagaci konzumního životního stylu. Neboť člověk rád podléhá iluzi, že lepší dům, auto nebo televize mu zajistí šťastnější život. Všichni ti marketingoví obchodníci s deštěm se vám snaží vnutit výrobky, které ke svému životu nepotřebujeme a v jejichž společnosti se připravujeme o zážitky, které v obchodních centrech opravdu nezažijeme.
Hlava rodiny v podání Davida Duchovnyho po Hanku Moodym z Californication opět potvrzuje dobrý čich na role a Demi Moore vypadá a hraje opravdu výborně. Takovouhle „Mrs. Robinson“ by chtěl do postele snad každý „absolvent“.
Děj filmu nás nechává nahlédnout pod pokličku světa, plného přetvářky na jedné straně a závisti na té druhé. Teprve ve chvíli, kdy falešnou rodinu potká náhlá tragédie, dochází u nich k prozření, uvědomění si vlastního já a přehodnocení životních priorit.
Půlnoc v Paříži
(r. Woody Allen, USA / Šp 2011)
Americký scenárista s literárními ambicemi Gil (Owen Wilson) přijíždí se svou snoubenkouInez (Rachel McAdams) a jejími rodiči do Paříže. Má před svatbou a rád by ve městě nad Seinou načerpal inspiraci pro jeho vznikající knihu. Tak jako desítky a stovky umělců před ním věří, že genius loci tohoto magického města bude mít pozitivní vliv na jeho tvorbu. A že on sám by se mohl stát jistým pokračovatelem všech těch slavných amerických autorů, kteří zde od dvacátých let minulého století pobývali.
Snoubenka a její rodiče pro jeho hledání „múzy“ nemají až takové pochopení. Není proto divu, že před nimi začne Gil každou noc utíkat do světa fantazie. Vždy o půlnoci nasedne v zapadlé uličce do starobylého vozu, který jej odveze mezi pařížskou bohému dvacátých let. Potkává zde Ernesta Hemingwaye, Zeldu a Scotta Fitzgeraldovy, Cole Portera, Pabla Picassa nebo Luise Buňuela. Svou knihu může přímo konzultovat s Gertrudou Steinovou.
„Ztracená generace“ ožívá v jeho očích a v očích diváků v těch nejtypičtějších karikaturních rysech, jež si s těmito autory klišovitě spojujeme. Po seznámení s Picassovou milenkou Adrianou (Marion Cotillard) se do nočních dobrodružství vrhá s ještě větší dychtivostí. Nestálá múza pařížské bohémy se stává jeho průvodkyní a ztělesněním půvabu všeho, co si spojujeme s termínem typicky francouzský.
Gil stojí před volbou, zda v tomto světě zůstat nebo se vrátit do toho přízemního a materiálního, jež mu nabízí svět jeho snoubenky a jejich rodičů. A právě jeho průvodkyně mu zprostředkuje poznání, že neexistuje žádná ideální doba, žádné zlaté časy, v nichž byl život lepší, než je ten náš. Že vše je jen nostalgie, přiživená právě třeba literárními díly a že je lepší prožívat přítomnost než snít o zlatých časech, jež existují už jen v našich idylických představách.
Woody Allen si se všemi stereotypy, jež o Paříži kolují, ironicky pohrává. Paříž je v jeho turistickém pohledu zaslíbenou Mekkou umělců, městem lásky a romantických gest.
Hlavní hrdina je pak dalším neurotickým alter-egem jeho typických filmových hrdinů. Owen Wilson přebírá štafetu po Kennethu Branaghovi z Celebrit, Jasonu Biggsovi z Cokoliv nebo Larrym Davidovi z Užívej si, co to jde. Režisér pak jeho pařížské noční výlety pojímá s romantickým nádechem, jaký známe třeba z Purpurové růže v Káhiře nebo Všichni říkají: Miluji tě.
Báječný hotel Marigold
(r. John Madden, VB 2011)
Do ubytovacího zařízení v Indii, jež dalo filmu název, se chystá skupina sedmi zhýčkaných britských penzistů. Finančně nezabezpečená, čerstvě ovdovělá Evelyn (Judi Dench), iluzí zbavený soudce Nejvyššího soudu Graham (Tom Wilkinson), hádavý manželský pár Douglas a Jean (Bill Nighy a Penelope Wilton), věční hledači lásky Norman (Ronald Pickup) a Madge (Celia Imrie) a Muriel (Maggie Smith), jejímž jediným záměrem je nechat si v Indii vyměnit kloub a okamžitě tuto zemi opustit.
Všichni chtějí, někteří i potřebují změnu. Obklopeni přepychem a péčí personálu touží po důstojném strávení stáří. Jejich sen se ale rozplyne ve chvíli, kdy dorazí do sluncem rozzářeného Jaipuru.
Letáky jim totiž zatajily jednu podstatnou věc - hotel ještě není úplně dostavěn a o zmiňovaném luxusu si mohou nechat leda tak zdát. Všechny nedostatky se jim snaží svým entuziasmem a vírou v lepší zítřky nahradit mladý, optimistický a ambiciózní majitel Sonny Kapoor. Toho ztvárňuje Dev Patel, jehož si bude pamatovat z Boyleova oscarového Milionáře z chatrče.
Budovu zdědil po svém otci a nyní věří, že se mu ji podaří proměnit v prvotřídní luxusní hotel. Chybí mu ale prostředky a tak si hosté musejí zvykat na chaos a improvizaci. Ke zlepšením nedochází a vymoženosti jako voda, elektřina nebo telefon zůstávají téměř nedostupné. Stejně tak jsou důchodci zmateni Indií, zemí plnou kontrastů, na jedné straně špinavou a nebezpečnou, na druhé straně moderní, krásnou a výjimečnou.
Ze začátku to vypadá, že ani jeden ze sedmi hrdinů netuší, co jim budoucnost v cizí zemi přinese. Ale postupně, tak jak si vytvářejí nová přátelství a objevují nové zážitky, postupně zapomínají na svoji minulost a těší se z toho, co jim přinese budoucnost. Nacházejí zde profesní uplatnění i lásku, se kterou se s urputností sobě vlastní potýká i Sonny.
Režisér John Madden (Zamilovaný Shakespeare, Mandolína kapitána Corelliho, Důkaz) obsadil do hlavních rolí elitu britského herectva, s níž ve svižném tempu rozehrává variaci na Lásku nebeskou pro lidi pokročilého věku. Nevyhýbá se ale ani vážnějším momentům, vypovídajícím o smutném údělu stáří. Za svůj počin byl nominován na Zlatý glóbus.
21 Jump street
(r. Phil Lord, Chris Miller, USA 2012)
Pamatujete si na teenagerský seriál z konce osmdesátých let (1987 - 1991), který se po revoluci zabydlel i na našich obrazovkách? Měl přes stovku epizod a v hlavních rolích mladých policistů, infiltrovaných na střední škole, se v něm představili Johnny Depp a Richard Grieco.
Protože hollywoodští scenáristé buď trpí nedostatkem nápadů, nebo rádi recyklují již ozkoušené náměty, došlo i na tento detektivně-komediální seriál. Oproti svému inspiračnímu zdroji se film nebere tak vážně, naopak, z naivity svého předchůdce si pobaveně utahuje.
Party původních herců převzali svalnatý Channing Tatum a obtloustlý komik z produkční stáje Judda Apatowa Jonah Hill. Ti dva se potkali na střední škole, kde každý z nich měl zcela odlišné postavení. Jeden byl obdivovaný idol roztleskávaček, atlet a trochu natvrdlý frajer. Druhý zas malý nerdovský šprt, jehož touha po ztrátě panictví je asi stejně bláhová jako víra v inteligenci jeho urostlého spolužáka.
Na policejní akademii se z nich pak stali nerozluční bratři. Když jsou vysláni na jump streetskou střední školu, aby vypátrali výrobce nebezpečné drogy, jejich středoškolské pozice se obrátí. Doba se totiž hodně změnila. Neletí už natupírované účesy, ale emo a gothic. Za frajery nejsou považováni ti, co šikanují šprty, ale naopak ti co se zajímají o ochranu životního prostředí nebo se zastávají gayů. Z Jenka (Tatum) se tak stává vysmívaný loser, ze Schmidta (Hill) naopak vůdčí osobnost studentského života.
Scenárista Michael Bacall, který má s teenagerskými látkami již zkušenost (Scott Pilgrim proti zbytku světa, Projekt X), uchystal projekt, který si bere to nejlepší z teenagerských a kriminálních parťáckých buddy komedií typu Bayových Mizerů.
První půlka vyprávění se víc zaobírá klasickými školními motivy, jako je doprovod na maturitní večírek, ta druhá už přechází do akčnějšího módu, plného automobilových honiček a přestřelek ve zpomalených záběrech.
Režijní duo Phil Lord a Chris Miller (animák Zataženo, občas trakaře) si utahuje z filmových klišé i příběhů ze školního nebo policejního prostředí. Baví popkulturními hláškami i sebereflexivně pomrkává na původní seriál. Třeba tím, že nabídne cameo dvou herců z něj - Johnnyho Deppa a Petera DeLuise.
Pokud by se chystal sequel z vysokoškolského prostředí, byl bych určitě pro.
Až vyjde měsíc
(r. Wes Anderson, USA 2012)
Někdy stačí zmínit jméno režiséra a hned víte, že vás čeká pozvánka do velmi osobitého světa s vlastními pravidly. Wes Anderson (Jak jsem balil učitelku, Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou, Fantastický pan Lišák) je tvůrcem, jehož rukopis rozeznáte okamžitě.
Děj jeho novinky se odehrává na romantickém pobřeží Nové Anglie. Ze spíše sporadicky obydleného ostrova se v roce 1965 rozhodnou utéct dvě dvanáctileté děti. Sam (Jared Gilman) a Suzy (Kara Hayward). On ze skautského oddílu, ona z domova. Spojuje je dětská představa o vzájemné lásce i neporozumění jejich nejbližším okolím. Po uprchlém sirotkovi a dívce, jež opustila rodiče, se rozeběhne rozsáhlé pátrání.
Vede ho místní empatický šerif (Bruce Willis) a zapojují se do něj rodiče dívky (Bill Murray, Frances McDormand), úřednicky zlá sociální pracovnice (Tilda Swinton) nebo vedoucí skautského oddílu (Edward Norton) s celým oddílem skautů, kteří konečně zažívají opravdovou bojovku, připomínající hon na lidi.
Wes Anderson nás vtahuje do svého bizarně půvabného vesmíru, v němž se dvanáctileté děti s důstojností náležející mnohému staršímu věku, bouří proti dospělým autoritám a obhajují své právo na lásku. Lásku chápanou ale spíše ve smyslu nalezení spřízněné duše. Objevují svou sexualitu a prožívají s vážnou tváří situace, o nichž zatím spíš jen teoreticky tuší jak by měly fungovat, než že by jim zcela rozuměli. V duši ale zůstávají stále dětmi, jejichž nevinná láska si získá vaše sympatie.
Nyní čtrnáctiletá, v době natáčení dvanáctiletá Kara Hayward okouzluje ve filmu výrazem tajemné femme fatale, jejíž půvab je mnohem rafinovanější, než o jaký se pokouší různé sotva zletilé lolitky. Přesvědčit jsem se o tom mohl, spolu s dalšími návštěvníky, na letošním karlovarském festivalu, kde byla hostem. Nezaostává za ní ani její dětský herecký partner.
Režisér nás provází situacemi, v nichž má komické blízko k smutnému a připomíná nám emoce, jež nás utvářely. Vysloužil si za to nominaci na Zlatý glóbus a za sebe mohu říct, že pokud bych měl jeden film označit za komedii roku, byl by to právě tento.