Nejhledanější muž
r. Anton Corbijn, Velká Británie / USA / Německo 2014
Philip Seymour Hoffman a jeho poslední velká role v adaptaci špionážního bestselleru Johna le Carrého, který vyšel před sedmi lety. Jde o devátou filmovou adaptaci tohoto britského spisovatele, který v padesátých a šedesátých letech pracoval v MI5 a MI6.
Příběh nás zavádí do islámské komunity v německém přístavním městě Hamburg, kde se vynoří neznámý muž, který okamžitě vzbudí pozornost tajných služeb. Ukáže se, že jde o nelegálního běžence z Čečenska Issu Karpova (Grigorij Dobrygin). Vyhublý a zubožený Issa získá ubytování u tureckých přistěhovalců, kteří mu zajistí kontakt na mladou právničku Annabel Richterovou (Rachel McAdams), která pomáhá lidem v jeho situaci při získání azylu.
Issa tvrdí, že chce začít v Hamburgu nový život. Dá se ale věřit mladíkovi s velice pochybnými kontakty, kterého si pro podezření z teroristických aktivit podali už Rusové? Nepoužije zděděné peníze po zesnulém otci na financování Svaté války? Nebo jeho prostřednictvím někdo jiný? Věnuje je na dobročinné účely, jak deklaruje?
Pravdu se rozhodne zjistit šéf jedné z protiteroristických odnoží německé rozvědky Günther Bachmann (Philip Seymour Hoffman), který se rozhodne Issu využít jako malou rybu, která mu pomůže coby návnada získat kontakty na větší dravce, ovlivňující chod mezinárodního terorismu. Problémem je, že ostatní špionážní služby, ať už německé nebo americké, mají také své zájmy, které jeho snahu značně znesnadňují.
Film přináší pohled na činnost různých protiteroristických, tajných a špionážních služeb, které se v globálním i národním měřítku větví do tolika různých podskupin, že jde jejich působnost často proti sobě. Namísto koordinovaného mezinárodního postupu proti terorismu dochází ke sporům o kompetence, vzájemnému soupeření těchto služeb a házení si klacků pod nohy.
V osobě Günthera Bachmanna a jeho střetu s ostatními bezpečnostními složkami se pak všechny tyto rozpory boje proti terorismu výborně zrcadlí. Pokud jde o jeho vnějškovou charakteristiku, máme tu před sebou noirovou postavu zasmušilého poldy v přšiplášti, o jehož pohnutkách se dozvídáme jen z drobných náznaků, narážek nebo útržků dialogů.
A právě takto vypráví i režisér Anton Corbijn. Minimalisticky, stroze, nedořečeně, ale účinně v tom, jak rafinovaně a často v druhém plánu pracuje s napětím, gradovaným drtivou deziluzivní pointou.
Špionážní thriller v jeho pojetí není přehlídkou akčních ani násilných scén, ale mravenčím každodenním sledováním a vyhodnocováním získaných informací. Tempo vyprávění je pomalé a soustředěné. Na precizní kompozici obrazu je znát režisérova zkušenost s fotografováním a tvorbou videoklipů.
Atmosférická znepokojivá nálada a esteticky vytříbená vizuální stránka přispívá k tomu, že film vnímáme jako artovou variantu špionážních thrillerů, která má blíž k jejich sedmdesátkovému pojetí než k současné hollywoodské podobě co nejdynamičtějších vyprávění. V tom je jeho třetí film hodně podobný předchozímu Američanovi s Georgem Clooneym v hlavní roli.