14 tipů na nejlepší akční a historické filmy, nebo thrillery na DVD/Blu-ray

Pokračování 2 / 14

Jack Reacher: Nevracej se

r. Edward Zwick, USA, 2016

Jack Reacher (Tom Cruise) je samozvaný vykonavatel spravedlnosti, který nejraději pracuje tam, kde je oficiální postup vyšetřování příliš zdlouhavý. Ve Washingtonu chce navštívit svou nástupkyni v úřadu Susan Turner (Cobie Smulders), s níž už nějaký čas na dálku spolupracuje při řešení případů, ale jinak ji zná jen jako vzrušující hlas z telefonu.

Namísto ní nachází za jejím stolem majora Morgana (Holt McCallany), který mu sdělí, že dotyčná byla uvězněna kvůli podezření ze špionáže v oblasti Blízkého Východu. A nejen to. Obviněn z vraždy advokáta, staré několik let, je i on. A aby toho nebylo málo, vyšetřovatel mu sděluje, že jeho bývalá přítelkyně na něj podala žalobu o alimenty, protože s ní měl zplodit dceru Samanthu (Danika Yarosh), které je v současnosti patnáct let.

Jack cítí, že to všechno je nějaké spiknutí a rozhodne se jednat. Nejprve z vězení vysvobodí Susan Turner a na útěku se k nim přidává jeho domnělá dcera Samantha, již chtějí protivníci použít jako nástroj vydírání. V patách mají FBI, armádu, washingtonskou policii a nějaké nájemné zabijáky k dobru.

A začne se odehrávat klasická naháněčka, v níž pronásledování musí prokázat svou nevinu, očistit svá jména a současně najít strůjce onoho komplotu dřív, než si oni podají je. Nitky korupce vedou do Afghánistánu, k válečným veteránům a drogovému byznysu.

K tématu korupce v armádě se přidává osobní téma otcovství, které přispívá k zábavnější a dynamičtější interakci mezi trojicí postav této „dysfunkční rodiny“ na útěku. Zvlášť, když je údajná blonďatá dcera stejně tvrdohlavá a rebelská jako její otec.

Edward Zwick přichází s pojetím akčního žánru, který letěl v devadesátých letech. Spousta honiček, přestřelek a soubojů tváří v tvář. Syrové lámání končetin, okořeněné nějakou průpovídkou, zkrátka stále zabírá. V Susan Turner pak Jack nachází ženskou parťačku, jejichž chemie funguje především na bázi profesionální. K rozjetí velké franšízy, podobné té s agentem Ethanem Huntem Mission: Impossible, ale stále něco schází.

Pokračování 3 / 14

Ve jménu krve

r. Jean-François Richet, USA, 2016

John Link (Mel Gibson) není jen bývalý motorkář, ale i opilec a narkoman, kterému ještě nevypršela platnost trestní podmínky. Za pomoci Kirbyho Curtise (William H. Macy) provozuje v karavanu v kalifornské poušti tetovací salon a snaží se sekat dobrotu.

To mu ale vydrží přesně do chvíle, než se v místě jeho současného domova a práce zároveň náhle zjeví pohřešovaná dcera Lydia (Erin Moriarty). Na výčitky a kázání ale není moc času. Lydia afinitu k návykovým látkám zřejmě zdědila po zarostlém tatínkovi, k tomu si přidejte lásku k nesprávnému muži, jenž byl šéfem drogového gangu a na malér je zaděláno.

Šestnáctiletá Lydia je na útěku před drogovými dealery, kteří ji viní z krádeže špinavých peněz. Rozhodne se proto využít ochrany otce, se kterým se řadu let neviděla a s nímž se nerozešla zrovna v dobrém. Otec má zas vůči ní výčitky svědomí za všechny ty náhradní tatínky, kteří jí dělali otce místo něj, když byl ve vězení. A tak se rozhodne i za cenu možného návratu do vězení své dceři pomoci. Krvavá cesta může začít.

Režisérem filmu je Francouz Jean-François Richet, který natočil dvoudílný snímek o gangsterovi Jacquesu Mesrineovi Veřejný nepřítel. Oproti této výpravné biografické gangsterce je Ve jménu krve filmem nízkorozpočtovým, béčkovým, což nějak odpovídá současné pozici Mela Gibsona v Hollywoodu.

John Link je na tom v mnohém podobně jako Mel Gibson. Ví, že plno věcí pohnojil, ale chce světu dokázat, že se umí vzít za správnou věc. V tomto případě jde o ochranu dcery, kterou po vzoru Liama Neesona z 96 hodin vysekává z jejího průšvihu.

Ve vyprahlé kalifornské poušti na ně pořádají nájezdy mexičtí drogoví mafiáni a jejich pomocníci na motorkách a jeepech a Mel Gibson jim s cynickou hláškou na rtech dokazuje, že rozhodně ještě nepatří do starého akčního železa. Je to šestákový brak staromódního střihu, který vám připomene Gibsonovy slavnější role (Odplata) i skutečnost, že cesta zpět na výsluní bývá kvůli pokažené reputaci někdy hodně složitá.

Pokračování 4 / 14

xXx: Návrat Xandera Cage

r. D.J. Caruso, USA, 2017

Xander Cage (Vin Diesel) žije. Právě na něj se obrátí vládní složky a CIA, když se padouši zmocní tajného zařízení, zvaného Pandořina skříňka, za pomocí něhož jsou schopni z oběžné dráhy sundat kterýkoliv z tisíců vojenských satelitů a trefit s ním cokoliv na zemi s přesností několika metrů.

Xander jim v tom má zabránit a proto začne dávat dohromady tým podobných šílenců jako je on sám. To se děje v nejlepších tradicích vzájemného oťukávání, plného vtipných hlášek a narážek. Když je tým stmelen, což má průběh nikdy nekončící party v exotických destinacích, rozjede se akce, na níž chtějí tvůrci demonstrovat svou nápaditost.

Lyžování v zarostlé jihoamerické džungli. Jízda na skateboardu mezi auty do údolí. Projetí obří vzedmuté vlny na motorce, připomínající surfování. A naopak jízda motorových člunů po souši. Skoky z letadel bez padáku, kontaktní souboje ve stavu beztíže nebo na dálnici za plného provozu, dopravní letadlo, použité k sundání padajícího satelitu.

Film je efektně natočený a sestříhaný, hudba patřičně řízná. Akční scény jsou šílené, absurdní, nerealistické, ale o to zábavnější. Herci trousí suché hlášky, namísto toho, aby mezi sebou vedli dialogy. Ženské postavy jakoby vystoupily z titulních stránek časopisu Maxim a dokonale naplňují mužské fantazie v tom, jak se snadno a záhy se přesunou do horizontální polohy, když s nimi bouchač typu Xandera začne flirtovat.

To vše zabaleno do hyperkinetického, adrenalinového stylu, v němž to v akčních pasážích hodně bouchá. Tvůrci dávají divákovi to, co zná a očekává a nijak se nestydí za to, že jde o přepálenou blbost, která se nebere nijak moc vážně.

Ze všeho nejvíc se tak třetí xXx podobá jiné sérii s Vinem Dieselem Rychle a zběsile. Dominic Toretto a Xander Cage k sobě mají blízko. Oba jsou to desperáti ve vládních službách, kteří odmítají v očích svých diváků zestárnout. Vědí, že model testosteronového bouchače je trochu k smíchu a sami si z něj sebeparodicky utahují, ale že je zároveň potřeba, aby si velcí kluci mohli v kině zas na chvíli připadat jak puberťáci.

Pokračování 5 / 14

Rychle a zběsile 8

r. F. Gary Gray, USA / Francie, 2017

Z adrenalinové tuningové zábavy béčkového ražení se vyklubala jedna z nejúspěšnějších filmových franšíz současnosti, která je s každým dílem zas o něco rychlejší a zběsilejší. Osmička v nastoupeném odvázaném trendu pokračuje.

Do hry vstupuje kyberteroristka a hackerka Cipher (Charlize Theron), která Doma (Vin Diesel) přetáhne na temnou stranu síly. Bez vysvětlení zrazuje „rodinu“, tedy své rasově diverzifikované přátelé a spolupracovníky (vesměs černoši a Hispánci) a vše, co mu bylo drahé.

Letty, která ho stále miluje, věří, že ke svému jednání měl nějaký důvod. Ten je dlouhou dobu nejasný, na rozdíl od plánů Cipher, která se chce zmocnit jaderných zbraní a ohrozit světovou bezpečnost. Protistrana na ni logicky musí zareagovat. Speciální agent pan Nikdo (Kurt Russell) proto dá dohromady tým, složený z Domových parťáků.

Do jeho čela se postaví Luke Hobbs (Dwayne Johnson), který má trochu nečekanou posilu. Stane se jí Deckard Shaw (Jason Statham), záporák ze sedmičky. Dva minulí protivníci tak musí proti své vůli spolupracovat, z čehož režisér vytěžuje nejvíc humorných momentů. Jason Statham v nich dokazuje, že je skvělý komediální talent, který si film po drobném poodstoupení Doma do pozadí krade trochu pro sebe.

Že byl Deckard v předchozích dvou dílech generický padouch, na to se ve světě RaZ moc nehraje. Podobně jako ve světě nekonečných soap oper, tak i zde scenárista k oživení série používá zvraty, při nichž záporné postavy dostávají prostor k rehabilitaci a ty kladné naopak nebezpečně selhávají. Rozvolňuje to hranice mezi dobrem a zlem, ale po těch se tato série moc neptá.

Režisér pracuje s bondovským vyprávěcím mustrem. Taková je záporačka, celosvětové ohrožení i finální půlhodinová akce na obří ledové ploše Barentsova moře, kde dojde k souboji vozového parku s jadernou ponorkou.

Ve filmu dochází k mixu hned několika žánrů. Špionážního thrilleru o kyberterorismu, buddy movie, telenovelových zvratů, akce a heist movie. Ona kombinace Dannyho parťáků s Mission: Impossible a bondovskými vyprávěcími schématy z před craigovského, nepsychologizujícího období těchto agentských příběhů funguje. Dokud tvůrcům nedojdou nápady a ochota překonávat sebe sama a série neztratí nadhled nad vším tím dováděním, je pořád proč se na další díly těšit.

Pokračování 6 / 14

Baby Driver

r. Edgar Wright, Velká Británie / USA, 2017

Baby Driver je něco jako Refnův Drive pro teenagery. Hrdiny obou filmů mnohé spojuje. Pracují jako únikoví jezdci pro mafiánské bossy, jimž dluží nějaké peníze. Oba se zaštiťují předsevzetími o nových a lepších začátcích, které ale nastanou, až těmto bossům splatí poslední dluh. Oba jsou mlčenliví a potkávají ženu, kvůli níž chtějí zločineckou dráhu pověsit na hřebík. Vždy se ale něco zkomplikuje a oni jí do ní spíš zatahují.

Odlišnost je ale patrná ve stylu obou snímků. Namísto vtahující hypnotické, melancholické atmosféry s jemně pulzujícím ambientním podkresem Drive nabízí Baby Driver pravý opak. Rychlou, zábavnou cool jízdu, která sází na dynamickou audiovizuální stránku, podporovanou agresivní střihovou skladbou.

Talentovaný mladý řidič s přezdívkou Baby (Ansel Elgort) pracuje pro partu zločinců, kteří se zabývají bankovními loupežemi. Jako malý byl účastníkem automobilové dopravní nehody, která ho připravila o oba rodiče. Jemu z ní zůstal trvalý tinnitus, tj. chronické pískání v uších, které přehlušuje hudbou. Hudba posiluje při únikových akcích jeho reflexy a smysly a pomáhá mu naladit se na jeho osobní rytmus.

Tento rytmus režisér přenáší do struktury celého snímku, v němž jakoby se Babyho vnitřní já prolínalo s objektivní realitou. Události, vnímané z Babyho pohledu, jsou sladěny s hudebním podkladem způsobem, o němž se někdy mluví jako o postmoderním akčním muzikálu.

Postavy zde sice netančí, ale jejich pohyb je podřízen rytmu hudby. Pro muzikály i akční snímky je typické, že jsou plné choreograficky vytříbených scén, které se objevují i zde. V muzikálech bývá často výrazná romantická linka, která probíhá podobně jako seznamování a láska na první pohled Babyho a Debory (Lily James).

Edgar Wright si s klišé romantického, melodramatického, muzikálového, gangsterského a krimi žánru pobaveně hraje. Problémem je, že tato hra s žánry se neopírá o silnější příběh ani práci s charaktery alespoň ústředních postav. Režisér až příliš vše vsadil na jeden nápad se sladěním rytmu hudby a choreografie akce i pohybu postav, který mu vychází. Na film, který má takřka dvě hodiny, je to ale málo a už od druhé půle je cítit, že dějově jednoduchému vyprávění dochází dech.

Pokračování 7 / 14

Zabiják & bodyguard

r. Patrick Hughes, USA, 2017

Žánr buddy movie stojí na dvojici protikladných charakterů, kteří jsou jak oheň a voda. Tento nový žánrový přírůstek je ozvláštněný tím, že se ti dva znají již z dřívějška, což při jejich povolání zvyšuje množství třecích ploch mezi nimi.

Michael Bryce (Ryan Reynolds) je špičkový trojnásobný áčkový agent pro ochranu, pověřovaný úkoly tajnými službami. Darius Kincaid (Samuel L. Jackson) je špičkový zabiják, který se Michaela pokusil v minulosti sedmadvacetkrát zabít.

Michael ale před lety o svůj áčkový rating přišel. A nejen o něj, ale i o vztah s agentkou Amelií Roussel (Elodie Yung). Tato agentka Interpolu ho nyní osloví s tím, že by potřebovala do Haagu dopravit jednoho klienta. A tím klientem není nikdo jiný než jeho starý známý Kincaid, který má u Mezinárodního soudního dvora svědčit proti běloruskému prezidentovi Vladislavu Dukhovichovi (Gary Oldman), obviněnému z genocidy vlastního národa.

Michael to bere jako šanci vrátit se zpět na profesní výsluní a možná i do přízně své bývalé. Kincaid má zas slíbeno, že za toto svědectví bude z vězení propuštěna jeho milovaná temperamentní žena Sonia (Salma Hayek).

Scénář je sledem ověřených postupů žánru buddy movie, k nimž režisér přidává poctivou kaskadérskou akci. S třicetimilionovým rozpočtem udělal z nedostatku přednost a akce, která se z Londýna přesune do Holandska, nabírá na na R-kových obrátkách. Samuel L. Jackson kosí běloruské zabijáky v akci tělo na tělo jak na běžícím pásu, zapojuje do toho po vzoru Bournea různé předměty a ještě u toho stihne řádně fuckovat.

Darius Kincaid je člověk spontánní, intuitivní, požitkářský, romantický, který neanalyzuje a řeší situace, až když nastanou. Michael Bryce je jeho pravý opak. Metodik, který má vše dopředu naplánované, tak aby jej nic nepřekvapilo a vyloučil tím riziko nebezpečí.

Chemie mezi oběma herci výborně funguje. Slovní přestřelky a urážky, při nichž Samuel L. Jackson nastokrát ukáže, jak šťavnatě umí vyslovit slovo „motherfucker“, pokouší samolibě upjatou krustu sebeovládajícího se Ryana Reynoldse. Ano, protiklady se opravdu přitahují.

Pokračování 8 / 14

Atomic Blonde: Bez lítosti

r. David Leitch, USA, 2017

Lorraine Broughton (Charlize Theron) je agentka MI6, expertka na sběr informací a boj beze zbraní. Těsně před koncem studené války je poslána do Berlína, aby vyšetřila vraždu svého kolegy. Pád Berlínské zdi už se blíží a Lorraine se zapojuje do smrtelně nebezpečné hry, jejímž cílem je získat ukradený seznam všech činných tajných agentů, operujících v sovětské vlivové sféře.

Aby se jí podařilo tento seznam zajistit, spojuje se s kontaktní osobou v podobě berlínského rezidenta Davida Percivala (James McAvoy), který se poněkud vymkl kontrole. V Berlíně ale neoperuje jen Stasi nebo Rusové, Američané a Britové, ale i francouzská zpravodajská služba. Její agentka Delphine Lasalle (Sofia Boutella) Lorraine sleduje až do bodu, kdy její zájem o ni přeroste do hodně žhavé lesbické scény.

Děj připomíná variaci na hry špionážních služeb, jež známe z románů Johna le Carré. Tvůrčí snaha o složitější strukturu vyprávění špionážního příběhu se tu ne vždy kompaktně potkává s fyzickou kaskadérskou akcí á la Jason Bourne.

Propracované bojové scény, při nichž se rozdávají rány, chvaty a kopance na všechny strany, si vzal na starosti David Leitch, režisér prvního Johna Wicka. Nejlépe je to vidět v asi desetiminutové scéně v několika patrech vybydlené budovy, která se stává výstavní ukázkou jeho choreografických a režijních možností.

S Berlínem před pádem zdi pak režisér zachází jako s atmosférickou kulisou, jak vypadlou z filmů Nicolase Windinga Refna. Studená sexy neonová estetika dobře ladí s chladným a sexy vyzařováním titulní hrdinky. Kamera se až fetišisticky mazlí s jejíma dlouhýma nohama na jehlových podpatkách i polonahým tělem v prádle, kde prodává to, co se jako modelka naučila na přehlídkových molech.

Režisér ve špionážním akčňáku zúročil svůj talent pro vytváření bojových choreografií, založených na fyzické akci. Pokus o složitější strukturu vyprávění špionážního příběhu mu kvůli překombinované zápletce úplně nevyšel, sázka na atmosférickou kulisu Berlína, našlapaný osmdesátkový soundtrack a nestárnoucí Charlize Theron ve stylizaci Debbie Harry z Blondie ano.

Pokračování 9 / 14

Thrillery

Dívka ve vlaku

r. Tate Taylor, USA, 2016

Adaptace bestselleru Pauly Hawkins v souladu s předlohou staví do středu tři ženy, jejichž vnitřní životy hrubě nekorespondují s tím, jak by ony samy chtěly, aby byly vnímány navenek. Rachel (Emily Blunt) je rozvedená alkoholička. Když zrovna nehledá útěchu a řešení svých problémů na dně láhve, sní s otevřenýma očima.

Megan (Haley Bennett) od traumatických zážitků z jejího předchozího života dělí spousta let, ale stále s nimi není srovnaná a řeší je tím nejméně vhodným způsobem. Nevěrami a návštěvou exotického terapeuta dr. Kamala Abdica (Édgar Ramírez). Anna (Rebecca Ferguson) je vcelku nudná a povrchní předměstská panička. Přestože dosáhla všeho, co v životě chtěla, spokojená není. Otravují ji ataky Rachel na její rodinu a tlačí na manžela, aby jim udělal přítrž.

Máme tu tedy před sebou tři „zoufalé manželky“, které na úhledném předměstí bojují s různými svými démony a vnitřními nejistotami. Jak začnou jejich mrazivá tajemství postupně vyplouvat na povrch, mění se vaše sympatie k nim.

Ústřední postavě Rachel pak budete fandit, aby se se jí v hlavě rozpustila kocovinová mlha a ona přišla na kloub událostem z osudného večera, kdy zmizela Megan. Rachelina paměť se stává klíčem k vyřešení případu, ale než se rozjasní, zavede nás ještě mnohokrát do slepých uliček.

Tvůrci zde používají oblíbenou metodu nespolehlivého vypravěče, která slouží současně k rafinovanému ošálení diváka v jeho úsudcích, i k napojení se na duševní stav hlavní hrdinky a pochopení jejích traumat a paranoii, která se kolem ní vznáší.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, nespolehlivými vypravěči jsou všechny tři ženy. Informace od nich jsou subjektivní a podávané ve zkreslené, relativizující, zamlžené, matoucí nebo neúplné podobě. Což se odráží ve struktuře vyprávění, plného falešných stop, umných kouřových clon, nečekaných zvratů a překvapivých odhalení.

Podprahové thrillerové napětí, vyvěrající z interakce postav, které jsou spolu propojeny dávnými vazbami i současnými tajemstvími, ústí do exploatačního finále alá závěr Osudové přitažlivosti s Michaelem Douglasem a Glennn Close.

Rafinovaná hra s nespolehlivým vypravěčem tvůrcům slouží jako narativní vějička, ozvláštňující předvídatelnou detektivní zápletku i jako způsob, jak se napojit na duševní stav hlavní hrdinky. Více než thrillerová nebo detektivní linie vyprávění totiž režiséra Tatea Taylora a autorku předlohy i scénáře zajímá ta psychologická. Ta dává i šanci se herecky blýsknout Emily Blunt v roli Rachel.

Pokračování 10 / 14

Zúčtování

r. Gavin O'Connor, USA, 2016

Christian Wolff (Ben Affleck) je navenek nenápadný účetní v malé firmě v Illinois, který se zabývá forenzními audity. Skutečnost je ale mnohem barvitější. Christian pod zástěrkou maloměstské účetní kanceláře pracuje jako nezávislý účetní pro hned několik nejnebezpečnějších zločineckých organizací po celém světě. Drogové kartely, kšeftaře se zbraněmi, šejky, nájemné vrahy, propírače špinavých peněz.

Tato jeho činnost neunikne pozornosti oddělení pro boj s organizovaným zločinem ministerstva financí, v jehož čele stojí Ray King (J. K. Simmons), který mu začne jít po krku. Aby Christian zmírnil podezření, které se kolem něj vznáší, přijme legální zakázku. Má provést audit zavedené společnosti Living Robotics, zabývající se robotickými systémy. Ta patří Lamaru Blackovi (John Lithgow) a její účetní Dana Cummings (Anna Kendrick) v ní zjistí účetní nesrovnalosti ve výši 61 milionů dolarů.

Christian se pustí do účetních záznamů společnosti, která není tak neškodná, jak se zdá. Jak je začne rozkrývat, začne v jeho okolí stoupat počet mrtvých. A současně vyvstávat otázka, jak to že se právě jemu, když dělá tak nebezpečnou práci, podařilo vždy vyváznout se zdravou kůží.

Flashbacky nás vrací do různých fází jeho minulosti a my poznáváme chlapce, kterého jeho otec podporoval v tom, v čem vynikal (práce s čísly), ale současně ho kvůli jeho odlišnosti učil vzdorovat případným příkořím. Otec byl armádní důstojník, který se po odchodu matky svým dvěma synům postaral o velmi tvrdý výcvik.

Spojení rodinného dramatu o autistickém synovi, který se obtížně začleňuje do společnosti, něčeho na způsob Wall Street v odkrývání finančních machinací a akčního filmu o špičkovém odstřelovači a chladnokrevném zabijákovi, který střílí lidem nekompromisně do obličeje, působí zajímavě a neotřele. Stejně jako figura autisty účetního a killera, který zdá se, má větší strach ze svých probuzených hormonů než z toho, že mu jdou po krku finančáci i zabijáci.

Pokračování 11 / 14

Noční zvířata

r. Tom Ford, USA, 2016

Susan Morrow (Amy Adams) je kurátorka galerie moderního umění. Má všechno, po čem vždy toužila, ale přesto se ocitla v životní pasti. Svou vnitřní prázdnotu a osamělost se snaží zaplňovat vystavováním šokujících exponátů. Večer se vrací do svého chladného elegantního domu, z něhož se v poslední době nápadně často vzdaluje její manžel Hutton (Armie Hammer). Je prý hodně zaměstnán, ale ona už tuší, že jeho důvody jsou jiné a že utíká vlastně před ní.

Susan trpí nespavostí. Rukopis románu Noční zvířata, který ji zašle její bývalý manžel Edward Sheffield (Jake Gyllenhaal), jehož léta od rozvodu neviděla, proto uvítá. S knížkou v ruce se přeci tak dobře usíná. To by ale její obsah nesměl být zneklidňující.

Hrdinou románu je Tony Hastings (také Jake Gyllenhaal). Spokojený chlap ve středním věku, který vezme ženu Lauru (Isla Fisher) a dospívající dceru Indiu (Ellie Bamber) na rodinnou dovolenou do Nového Mexika. Tu však přetne náhodné noční setkání s trojicí násilníků na opuštěné texaské dálnici, při němž nedokáže zabránit únosu svých blízkých.

Čím dál vyděšenější Susan při čtení textu poznává, že krutý text je paralelou či metaforou jejich vztahu. Že je neobvyklou pomstou za to, jak strašně Edwardovi kdysi ublížila a jeho způsobem, jak se s tím vyrovnat. Znovu se tak ponoří do vzpomínek na nejsoukromější chvíle jejich milostného příběhu.

Režisér intimní drama o rozpadu jednoho vztahu propojuje s hutným a surovým thrillerem. Prodlužovaná krutost thrillerové linie slouží jako prostředek sebereflexivního uvědomění Susan. Časové linie se prolínají a vzájemně na sebe symbolicky odkazují.

Kompozice vyprávění příběhu v příběhu se sestává ze tří dějových rovin, odehrávajících se jakoby ve dvou filmech. Jeden je reálný, druhý fiktivní a každý z nich má trochu jinou tvář. Ten současný chladnou, odcizenou, melancholickou, ten smyšlený či metaforický až exploatační.

Režisér staví své vyprávění na kontrastech, formální estetické bravuře a emotivních hereckých výkonech. Zkoumá v něm tenkou hranici, jež vede mezi láskou a nenávistí, mezi touhou po pomstě a vykoupením. Činí tak prostřednictvím žánrové kombinace vztahového dramatu, krutého thrilleru a labužnického artu pro cinefily, která přináší divákům velmi intenzivní zážitek, podobný noční můře chronických nespavců z názvu filmu.

Pokračování 12 / 14

Historické filmy

Mlčení

r. Martin Scorsese, USA / Tchaj-wan / Mexiko, 2016

V polovině 17. století je Japonsko zcela uzavřené kontaktu se západními mocnostmi. Křesťanství je zde postavené mimo zákon a křesťané musí svou víru skrývat. Japonští feudálové a vládnoucí samurajové jsou odhodláni křesťanství ve své zemi vymýtit a křesťané jsou pronásledováni a brutálně mučeni.

Dva portugalští jezuité, otec Sebastião Rodrigues (Andrew Garfield) a otec Francisco Garupe (Adam Driver), se do této pro ně tajemné a exotické země vycházejícího slunce vydávají s velmi nebezpečným úkolem. Chtějí najít svého učitele, otce Cristóvão Ferreiru (Liam Neeson), který se prý po mučení zřekl víry. Před lety sem byl vyslán jako misionář, ale už se nějaký čas neozývá.

Jak ho ale najít v cizí zemi, jejíž obyvatelé nerozumí jejich jazyku? A jak vůbec přežít, když je tu jejich náboženství zakázané? Mladé mnichy čeká ta nejtěžší zkouška víry a vytrvalosti, na kterou možná nejsou připraveni.

Dvojice se v Japonsku rozdělí, poté je zajata a postavena před volbu zříci se své víry. Rodrigues neví, jak se má zachovat. Přišel sem, aby byl prospěšný lidem této země, kteří za něj teď umírají. Garupe odmítá odvolat a zemře.

Rodrigues je později vzat do budhistického kláštera, kde se setkává s Ferreirou, který má japonské jméno, oblečení i účes. Sepisuje zde knihy o astrologii a svou nynější existenci omlouvá svému žákovi tím, že snaží být užitečný a Japoncům něco předat. Zároveň je ale donucen sepsat knihu o omylech a podvodech křesťanství.

Přesvědčit o tom, aby se vzdal křesťanské víry, se snaží i Rodriguese. Se slovy, že křesťanství, tak jak jej znají Evropané, v Japonsku nikdy nezakořenilo. A je na něm, zda bude nečinně trávit celý život ve vězení, nebo se zřekne víry a bude sloužit lidu. Nakonec se i on stane odpadlíkem od víry.

Martin Scorsese svým filmem dokázal, že dokáže stejně mistrně vyprávět o mužích víry, jako o gangsterech. V souladu s předlohou zkoumá duchovní a náboženské otázky božího mlčení tváří v tvář lidskému utrpení. Zabývá se ale také otázkou nátlaku a selhání, které je platné v každé době. Naše historie nás o tom přesvědčuje více než výmluvně.

Pokračování 13 / 14

Smrtihlav

r. Cédric Jimenez, Francie / Velká Británie, USA, 2017

V krátké době již druhý zahraniční film o atentátu na Reinharda Heydricha. Oproti Anthropoidu zde není říšský protektor pouhým předmětem atentátu, ale hlavním aktérem biografické části vyprávění, která se mu věnuje. Filmový příběh tak sledujeme ze dvou úhlů pohledu.

Ten první nabízí pohled na Heydrichovo soukromí a jeho rodinný život. Od něho se odvíjí příběh jeho vzestupu k moci, spjatý s hrůznými činy, které osnoval nebo se jich i osobně dopouštěl. Na druhé straně je vykreslena činnost odbojových skupin. Tři králové, Operace Silver A, operace Anthropoid československých parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora. Je nám přiblížena rovněž represivní heydrichiáda s vyhlazením Lidic a Ležáků.

Francouzský režisér Cédric Jimenez přitom nejen s historickými reáliemi, ale i s událostmi zachází trochu jako s kolážemi, kdy z nich vnímáme jen určité prostřihy či útržky. Tento zkratkovitý přístup mnohem víc poznamenává druhou část, jež je věnována odbojářům, přípravě na atentát a jeho následkům. Možná si scenáristé Smrtihlava řekli, že jeho předchůdce už o Gabčíkovi s Kubišem řekl dost a oni se víc mohou věnovat charakterové studii Heydricha.

Reinhard Heydrich (Jason Clarke) je ve filmu ukázán jako chladný pragmatik, který neváhá k utužení svého vlivu použít jakýchkoliv prostředků. Zároveň ale kvůli svému zpochybňovanému původu i okolnostem vyhazovu z námořnictva bojuje se svým skrývaným nízkým sebevědomím.

Toho obratně využívá lstivá našeptávačka, jeho žena Lina von Osten (Rosamund Pike), která ho ve stylu lady Macbeth nebo Claire Underwood ze seriálu Dům z karet posouvá na mocenské šachovnici. Cítí jeho potenciál, podporuje ho a pomáhá mu v jeho vzestupu, aby si pak zlomená a opuštěná uvědomila, co svými manipulativními hrami vlastně vytvořila.

Zasazení atentátu na Heydricha do komplexnějšího historického rámce je třeba ocenit, zároveň se ale při něm tvůrci dopouští tolika historických nepřesností a zkratek, že si nejsem jist, zda tím tomuto tématu nedělají spíš službu medvědí. Takže i nadále platí, že toto téma ještě na své velké zpracování čeká.

Pokračování 14 / 14

Dunkerk

r. Christopher Nolan, Velká Británie / Francie / USA, 2017

Britský režisér Christopher Nolan poprvé natočil příběh podle skutečných událostí. Vybral si k tomu žánr historického válečného dramatu, kdy líčí události okolo evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků ze severofrancouzského přístavního města Dunkerku a okolních pláží na přelomu května a června roku 1940.

Nolan chce ukázat šílenství války jakoby v přímém přenosu. V chaosu bitevní vřavy, kdy čas pro její aktéry plyne trochu jinak než ve skutečnosti. Tomu uzpůsobuje práci s časem, strukturou vyprávění i zvukovým podkresem. Ve struktuře vyprávění dochází k prolínání tří dějových linií, které se vztahují k místu, kde se odehrávají. Jde o zemi, vodu a vzduch.

Reprezentantem každé z těchto linií je jedna z postav, k níž se přidávají další. Všechny tři příběhy a osudy jejich hrdinů se vzájemně proplétají, rozcházejí, předbíhají a na konci zase spojují. Časově se ale každá z nich odehrává v jiné perspektivě. Ta zemská trvá týden, mořská jeden den a letecká jednu hodinu. Nolan ale díky až matematickému talentu pro jejich nelineární provázání či uzlení vzbuzuje dojem, jako by se odehrávaly současně.

Prostřihy mezi jednotlivými časovými liniemi účinně napomáhají budování a gradaci napětí, stejně jako nervní, neurotický tikot pomyslných hodinek, které všem postavám stejně odměřují čas. Tikotem hodin režisér posiluje a zintenzivňuje pečlivě budovanou atmosféru napětí, která představuje nápor na psychiku všech zúčastněných aktérů tohoto válečného konfliktu. Nolan Dunkerk nemodeluje jako klasický válečný film s poradami generálů nebo sledováním politického pozadí konfliktu, ale jako thriller o přežití.

Uhrančivý ráz úvodní půlhodinové scény ze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana je tu prodloužen na celou stopáž 107 minut, která je překvapivě krátká. Nolan se během ní nesnaží šokovat brutalitou, ale zachycením onoho všudypřítomného zmatku, který vládne, když nevíte, odkud přiletí další smrtící kulometná salva, dojde k výbuchu bomby nebo náletu stíhaček.

Intenzita, frontální atak na divákovy smysly, je v tomto málomluvném snímku Nolanovou hlavní zbraní. Režisér si je vědom možností média, s nímž pracuje a využívá ho na sto procent. Práce s obrazem a jeho měřítkem a nervním zvukem se stává součástí konceptu, jak nově nahlédnout na žánr válečného filmu.