Kapitoly článku:
6. Behringer MS 16
Na první dotyk a poklepání je slyšet, že právě na konstrukci bedny se hodně ušetřilo. Plastové tělo je relativně měkké a malá váha na důvěryhodnosti také moc nepřidá. Pochvalu zaslouží umístění ovládacích prvků: jsou všechny přehledně srovnané na pravé bedně.
Najdete zde tlačítko napájení, regulaci hlasitosti, korekce výšek a basů a zesílení mikrofonního vstupu. Potěší rovněž výstup na sluchátka. Jelikož se opět jedná o monitory, dočkáte se silné směrovosti projekce – pro reprobedny musíte najít správné umístění a polohu. Hlavní vstup je realizován pomocí RCA konektorů v zadní části.
S hudbou se reprosoustava MS 16 pere statečně, ale na některé žánry prostě nestačí. Přednes je spíše plochý a až nepříjemně silně analytický. Basům chybí hutnost a vysoké tóny by mohly mít více detailů. Z podání středů jsem byl trochu rozpačitý. Akustická kytara zněla skvěle a rovněž tak dechové nástroje, nicméně elektronická kytara nebo syntetické zvuky vyzněly přinejmenším podivně.
Díky plochému projevu a nepříliš silným basům se Behringery hodí spíše pro hráče (ani u filmu z nich příliš nadšeni nebudete). Tato reprosoustava se opravdu hodí spíše do studia na míchání hudby než na její poslech. Bohužel se výrobci nepodařilo dostatečně vyladit zesilovač, který o sobě dává znát všudypřítomným šumem, jenž s hlasitostí nabývá na intenzitě.
+ Analytický projev
+ Umístění ovladačů
+ Vysoký výkon
– Plochý projev
– Méně detailní výšky
– Pomalé basy
Behringer MS 16