Andersonova zhulená noirovka, škodolibý Bůh v Bruselu, barokně opulentní Pohádka pohádek a další filmy, oceněné na festivalech Sundance, Berlinale a Cannes.
V prvním ohlédnutí za letošním karlovarským festivalem jsme vám přinesli jedenáctku filmů, kterým se zde dostalo zasloužené divácké pozornosti. Tím se ale výčet pozoruhodných děl, budících vášnivé diskuse, ani zdaleka nevyčerpal.
Proto přicházíme s druhým výběrem, v němž nalezneme tituly z nejatraktivnější festivalové sekce Horizonty, která nabízí snímky, oceněné či uvedené na áčkových či jiných prestižních festivalech, jež Varům předcházejí.
Skrytá vada Paula Thomase Andersona měla loni v říjnu premiéru na nesoutěžním Newyorském festivalu, odkud bohužel nedoputovala do české distribuce. Film se na počátku srpna u nás objeví na DVD a Blu-ray nosičích, ale všichni ti, kdo ho měli možnost ve Varech vidět, jistě potvrdí, že jde o počin, který je třeba zhlédnout na velkém plátně.
Joaquin Phoenix tu prokazuje, že patří k jedněm z nejlepších herců své generace, který si velmi uvážlivě vybírá, s kterými projekty spojí své jméno. S Andersonem pracuje po Mistrovi již po druhé v řadě a jeho ležérně paranoidní a věčně zhulený plážový hippie detektiv si vás získá.
Pohádka pohádek Mattea Garroneho patřila k silnému zastoupení italských filmů (Mládí Paola Sorrentina a Moje matka Nanniho Morettiho) na letošním ročníku festivalu v Cannes. Tato fantastická alegorie o šílenství a slabostech panovníků nabídla mnohem dospělejší a více sexualizovaný pohled na žánr pohádkově-hororové fantasy.
V Cannes v nesoutěžní sekci uvedl svou novinku i belgický režisér Jaco van Dormael, tvůrce konceptuální sci-fi Pan Nikdo. Jeho Zbrusu Nový zákon nabídl poněkud jinou představu Boha, než máme ustálenou a Catherine Deneuve v milostném objetí s gorilou.
Z Redfordova festivalu nezávislých snímků Sundance v americkém Utahu do Varů doputovalo množství snímků. Některé jsme zmínili v prvním výběru (Sangaïlé, Milenci těch druhých), další tři nabídne tento. Partyzán s charismatickým Vincentem Casselem představil odloučenou komunitu, řídící se svými vlastními pravidly. Indická Umrika spojila přednosti bollywoodského a hollywoodského vypravěčského stylu a Hazardní hráči nám ukázali, jak přitažlivá i destruktivní umí být hráčská vášeň.
Letošní Berlinale jsme v prvním výběru opomenuli a tak ho nyní připomeneme hned šesti snímky. Polské Tělo získalo Stříbrného medvěda za nejlepší režii, stejně jako rumunský eastern z první poloviny 19. století Aferim! Herecké ceny si z Berlína odvezli protagonisté komorního melodramatu 45 let Charlotte Rampling a Tom Courtenay.
Buňuelovskou alegorii o zneužívání uvnitř církve nabídl chilský Klub a Ixcanul nás zavedl na úpatí guatemalské sopky. Populární rakouský herec Karl Markovics pak ve svém druhém režijním počinu Supersvět přišel s tragikomicky bizarním portrétem ženy, jež má pocit, že k ní promlouvá Bůh.
Některé snímky, které patřily ve Varech k těm divácky nejpřitažlivějším (Mládí, Humr, Zákon trhu) v tomto výběru nezmiňujeme, protože jsme o nich referovali už ve speciálu, věnovaném filmům, které si odnesly ceny z letošního festivalu v Cannes. I tak je myslím z čeho i napodruhé vybírat.
Skrytá vada
r. Paul Thomas Anderson, USA 2014
Jeden z nejosobitějších režisérů současnosti Paul Thomas Anderson (Hříšné boogie, Magnolia, Až na krev, Mistr) se rozhodl zadaptovat předposlední román Thomase Pynchona (V., Dražba série 49, Duha gravitace) Inherent Vice, který vyšel v roce 2009.
O Pynchonovi (1937) je známo, že si úzkostlivě střeží své soukromí, neposkytuje žádné rozhovory, nikdo neví, kde bydlí a média nemají žádnou jeho aktuální fotografii, takže používají ty ze šedesátých let. Pokud je tedy na nich on, protože i o jeho identitě koluje množství dohadů.
O jeho hutných, postmoderních textech se říká, že jsou obtížně zfilmovatelné. Anderson měl z režisérů odvahu jako první a udělal dobře, že si pro adaptaci vybral jeho knihu asi nejpřístupnější. Skrytá vada vám svým laděním připomene Big Lebowskiho, Strach a hnus v Las Vegas či Čínskou čtvrť. Je to imaginativní psychedelický trip i „plážová“ noirová detektivka, odehrávající se na počátku sedmdesátých let.
Věčně zkouřenej detektiv na losangeleských plážích pátrá po únosci, nebo možná vrahovi, bohatého milence své bývalé přítelkyně, která ho požádá o pomoc. Sjetého detektiva měl původně ztvárnit Robert Downey Jr., ale buď byl příliš zaneprázdněn jinými projekty, anebo pravděpodobněji se režisérovi zdál na tuto roli už příliš starý. Proto ho nahradil Joaquin Phoenix, protagonista skvělého filmu Ona i Andersonova předchozího opusu Mistr.
V dalších rolích se objeví Reese Witherspoon, s níž si Phoenix zahrál manželský pár v životopisu o Johnny Cashovi Walk the Line. Dále pak Owen Wilson, Benicio Del Toro nebo Josh Brolin, takže obsazení je opravdu hvězdné.
Stejně jako jméno kameramana Roberta Elswitta (Dobrou noc a hodně štěstí, Michael Clayton, Mission: Impossible - Ghost Protocol), který s Andersonem natočil všechny jeho filmy s výjimkou Mistra. Hudbu složil kytarista Radiohead Jonny Greenwood, který s Andersonem spolupracuje už od dramatu Až na krev.
Děj se odehrává v roce 1970, kdy Los Angeles není o nic méně zkažené, zdrogované a zkorumpované než za časů kriminálek Raymonda Chandlera. Květinové hnutí se kvůli válce ve Vietnamu či vraždění Charlese Mansona začíná pomalu rozpadat, ale pořád se najde dost těch, kteří se jeho ideálů drží.
Jedním z nich je Larry „Doc“ Sportello (Joaquin Phoenix), který se živí jako soukromý detektiv a je věčně pod obraz. Za Larrym se zastaví jeho bývalá holka Shasta (Katherine Waterston), která chce zjistit, kam se poděl její milenec, realitní magnát a „Žid, který by chtěl být nacistou“ Mickey Wolfmann (Eric Roberts).
Larry se ho vydá hledat, a tak se ocitá na překážkové dráze, kde mu v cestě stojí namachrovaný detektiv Christian „Bigfoot" Bjornsen (Josh Brolin), který nemá rád hipíky a chová se jak kovboj. Dále pak údajně mrtvý muzikant, neonacistický motorkářský gang a množství exotických dam.
Paralelní vyšetřování několika do sebe nezapadajících, ale nakonec přeci jen spletených případů, je ovlivňováno mnoha absurdními náhodami a také Larryho občasnými záchvaty paranoie z permanentního marihuanového opojení. Přes ne zrovna zdravý náhled na realitu se zdá, že vše směřuje k drogovému komplotu kolem Zlatého tesáku.
Epizodické vyprávění, nespolehlivý vypravěč, množství excentrických postav, to vše jsou průvodní znaky této zkouřené noirovky, u níž si nebudete do poslední chvíle jisti, co je realita a co co fetem povzbuzená projekce paranoidní konspirace či halucinace hlavního hrdiny.