Kapitoly článku:
4. Cesta do fantazie
r. Hayao Miyazaki, Japonsko, 2001
Scenárista, režisér, výtvarník a producent Hayao Miyazaki (Naušika z Větrného údolí, Princezna Mononoke, Zámek v oblacích) bývá označován za japonského Walta Disneye. Působí ve vlastním studiu Ghibli a jeho tvorba se vyznačuje eklektismem.
To je příklad i Cesty do fantazie, v níž se spojují prvky západního schématu vyprávění (střídání pohádky a hororu, civilní podoba hlavní hrdinky) s postupy dnes již klasické japonské kinematografie (soužití živých a mrtvých, plynoucí z víry v reinkarnaci, život přítomný nejen v lidech, ale také v rostlinách či věcech).
Hlavní hrdinkou tohoto moderního pohádkového příběhu s prvky fantasy je desetiletá Chihiro (Čihiro), jíž dal režisér univerzálnější, tedy ne až tak asijskou podobu, aby se s ní snadno mohly identifikovat všechny dívky ve věku okolo deseti let.
Chihiro je drobná a na počátku trochu rozmazlená dívka, která posléze ukáže, že má laskavé srdce a pevnou vůli. Když se se svými rodiči vydává poprvé do nového bydliště, jejich auto zabloudí na opuštěnou lesní cestu, vedoucí k záhadnému tunelu. Chihiro i její rodiče se vydají dovnitř a objeví cosi, co považují za opuštěný lunapark. Rodiče podlehnou lákavé nabídce občerstvení v opuštěných stáncích, ale záhy se promění ve vepře.
Chihiro se snaží najít pomoc a narazí na tajuplného chlapce jménem Haku. Ten ji seznámí s duchy, kteří v noci „lunapark“ obývají a najde jí zaměstnání u Yubaby. Staré čarodějnice s malým tělem a velkou hlavou, která provozuje obrovské lázně, kam si chodí odpočinout milióny pozemských bohů a jiných fantastických bytostí. Zde se skrývá jediná možnost, jak může Chihiro zrušit zakletí svých rodičů a vrátit se do lidského světa.
Lázně bohů představují pestrou scenérii a výtvarníci je použili jako podklad pro výjimečně nápaditou přehlídku roztodivných bájných bytostí a různých prostředí. V paralelním světě, ne nepodobném říši divů z Carrollovy Alenky, režisér rozehrává působivou podívanou s prvky civilizační a ekologické reflexe.
Formálně se přitom inspiruje postupy hraného filmu. Na první pohled realistická kresba a „klasická“ kreslená animace, skloubená s počítačovou technologií zpracování obrazu, mu umožňuje rychle střídat rytmus vyprávění, různé optické disproporce záběrů a v přírodních scenériích též nezvyklou hloubku obrazu.
Film získal v roce 2002 Zlatého medvěda na filmovém festivalu v Berlíně a Oscara za nejlepší animovaný film roku. Cesta do fantazie je rovněž finančně nejúspěšnějším, v Japonsku promítaným filmem všech dob.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách