Kapitoly článku:
Hořký měsíc
(Francie/Velká Británie 1992) - r. Roman Polanski
Mladý britský manželský pár, Nigel (Hugh Grant) a Fiona (Kristin Scott Thomasová) Dobsonovi, se na silvestrovské cestě lodí seznámí s krásnou francouzskou tanečnicí Mimi (Emmanuelle Seignerová) a jejím starším invalidním americkým manželem Oscarem (Peter Coyote). Invalida vycítí mladíkův zájem o jeho manželku a po několik večerů mu vypráví šokující příběh jejich trýznivého vztahu.
Oscar se po vzoru Henryho Millera odstěhoval do Paříže, kde se pokoušel o spisovatelskou dráhu. Seznámil se zde se servírkou Mimi a prožil s ní vášnivou romanci. Jejich sexuální fantazie se promítly do rafinovaných erotických hrátek, jejichž intenzita a vynalézavost se stupňovala. To, co stačilo včera, muselo být příště překonáno. Ňadra, politá při snídani mlékem, vystřídaly sadomasochistické praktiky. Až nastal stav přesycení.
Oscar poté vynaložit všechen svůj cynismus k tomu, aby se Mimi zbavil. Ta se mu však za jeho krutost měrou ještě vyšší pomstila a připoutala ho po tragické nehodě navždy k sobě. Pár je nyní spojen poutem nenávisti a zmarněné lásky až za hrob.
Nigel fascinovaně naslouchá tomuto vyprávění o vztahu dvou lidí, u nichž se vášeň změnila v posedlost. Aniž by si byl schopen uvědomit, že se nevědomky zaplétá do jejich sebedestruktivních a krutých psychologických her. Právě v jejich světle se odhaluje letitá krize jeho vlastního manželství s frustrovanou Fionou.
Roman Polanski ukazuje to, co asi vědí všichni ti, kdo zažili opravdovou vášeň. Čím intenzivnější tato l´amour fou (šílená láska) bývá, tím tragičtější následky přicházejí po jejím odeznění nebo vyhoření. V té chvíli láska začíná požírat sama sebe a ukazuje svou odvrácenou tvář. Mění se v nenávist a ubližování.
Polanski se pro svou destruktivní citovou lekci inspiroval stejnojmenným románem Pascala Brucknera, který jsem si po zhlédnutí filmu přečetl a musím říct, že mě překvapilo, jak decentně režisér obsah předlohy zpracoval. Tam, kde se ve filmu ve stupňování sadomasochistických hrátek končí, tam se v knize teprve začíná. Aniž by to bylo na škodu věci, právě naopak.
Polanskimu se podařilo natočit vzrušující úvahu o tom, jak a kam může gradovat vášeň i kolik sadomasochistického je v každém z nás. A že nejlépe se to pozná, když je nám někdo vydán na milost a nemilost. Boří mýtus o čisté a nezištné lásce a dává nám vybrat mezi sterilní nudou manželské jistoty a vášní, která se může změnit v peklo.
Maléna
(Itálie /USA, 2000) - r. Giuseppe Tornatore
Ospalé provinční městečko kdesi na Sicílii. Píše se rok 1941 a Itálie právě vstoupila do války. Duce promlouvá skrze rádio k místním, shromážděným na náměstí. Třináctiletého Renata (Giuseppe Sulfaro) ale nezajímá ani válka, ani Duce, ale žena, kterou dnes spatřil.
Maléna (Monica Bellucciová) je místní kráska a údajná válečná vdova, která se stala obsesí každého muže a proto zároveň objektem nenávisti každé ženy. Muži ji svlékají očima, ženy přináší „zaručené“ zprávy o jejích milencích. Sní o ní i Renato. V nočních dobrodružstvích, končících ranní polucí, ji dobývá ve stylu hrdinů stříbrného plátna, ve dne ji pak nadbíhá klikatými uličkami a šmíruje ji v jejím domku u moře.
A mužský divák se stává stejným voyeurem Maléniny smyslnosti jako hormonálně poblázněný Renato. Kameraman Lajos Koltai zabírá její chůzi uličkami i napříč náměstím a doslova se mazlí s pohybem jejího těla.
Ladné tvary boků a pozadí, vzpřímená chůze a hrdý pohled vpřed, který nereaguje na obdivné pohledy okolo stojících mužů. Italská diva a dle mne nejkrásnější herečka současnosti Monica Bellucciová prodává vše, co se jako modelka naučila na přehlídkových molech a režisér Giuseppe Tornatore při tom vzdává hold její nevšední kráse.
Sluncem prozářený chlapecký Amarcord se ale se zprávou, že Malenin manžel Nino padl na frontě, změní v drama charakterů, které odhalí jaká je skutečná mentalita obyvatel města. Malena je jimi zavržena a dohnána k prostituci. Renato tiše trpí a snaží se její jednání ve svých očích ospravedlnit. On odpouští, druzí ne, což se projeví v drastické scéně poválečného zúčtování s těmi, kteří kolaborovali. Monica Bellucciová zde stvrzuje, že role nezískává jen kvůli svému atraktivnímu zevnějšku.