AVmania.e15.cz

10 nejskandálnějších francouzských erotických filmů

Seznam kapitol
…a Bůh stvořil ženu, Emmanuelle, Buzíci, Betty Blue, Pianistka nebo Chtíč. Galská kinematografie odhaluje svou provokativní erotickou tvář.

Nejskandálnější erotické filmy, které se potýkaly s cenzurou, zákazy nebo obviněními z pornografie, jsme probrali v srpnu loňského roku. O měsíc později následoval speciál, věnovaný vyobrazování vášně, touhy a smyslnosti v umělecké kinematografii

Nyní přichází třetí pokračování v řadě těchto tematických článků, které se bude věnovat filmům, jež kvůli svému erotickému obsahu způsobily pobouření nebo skandál i v tak liberální a chtělo by se říci volnomyšlenkářské zemi jako je Francie.

Najdete zde tituly, které pomáhaly prolamovat tabu v náhledu na ženskou sexualitu (…a Bůh stvořil ženu), slavné provokace, jež dnes patří do zlatého fondu světové kinematografie (Buzíci) nebo softerotické počiny, které vyvolávaly při návštěvě v kině masový zájem publika (Emmanuelle).

Stejně tak zde natrefíte na festivalové snímky (Pianistka, 29 palem) věhlasných evropských artových režisérů (Michael Haneke, Bruno Dumont), neobarokní příběh šílené lásky (37,2 po ránu) nebo značně samoúčelná díla se šokujícím obsahem, jejichž umělecká kvalita je velmi sporná (Chtíč, Anatomie pekla).

Jde o směsici velmi různorodou jak obsahem, tak kvalitou. Právě tato nesourodost ale slouží jako výborná ukázka toho, jak film s prezentací sexuality a erotiky pracuje. Že to není tvář vždy přívětivá a promítá se do ní množství lidských běsů, jimiž jsme sužováni, o tom se vás bude snažit přesvědčit tento výběr.


...a Bůh stvořil ženu
(r. Roger Vadim, Fr/ It 1956)

Osmnáctiletá Juliete (Brigitte Bardot) je nejkrásnější ženou v Saint-Tropez. Zná ji každý, muži ji obdivují, ženy pomlouvají a dívka si žije tak, jak cítí. Bez přetvářky a bez předsudků. Svou nevázaností provokuje každého ve svém okolí, což nelibě nesou její pěstouni, kteří si ji vzali z dětského domova.

Přitáhne i pozornost hned tří mužů, kteří se o ní ucházejí. Záletníka Antoineho (Christian Marquand), který je jejím favoritem, ale využívá ji jen jako objekt k předvádění. Dále pak bohatého podnikatele Erica Carradinea (Curd Jürgens), který plánuje v kraji velké investice.

Když Antoine opustí město a Juliete hrozí kvůli jejímu nepřístojnému chování, že ji její adoptivní rodina dá zpátky do útulku pro sirotky, kde bude muset zůstat, než dosáhne plnoletosti (21 let v té době), provdá se za Antoineho mladší bratra Michela (Jean-Louis Trintignant). Antoine se ale vrátí do města, Juliete mu znovu podlehne a chce Michela opustit.

Bůh stvořil ženu a francouzský režisér Roger Vadim stvořil největší mezinárodní sexsymbol padesátých a šedesátých let. V podobě, ze které se mužům dodnes tají dech a ženy se ji snaží napodobovat. Většinou ne moc povedeně, protože jen o špulení rtů to není, jak se nás snaží přesvědčit jedna známá ikona českého bulváru.

Právě Vadim pomohl ustanovit ten charakteristický styl pyšně až pohrdavě se tvářící holčičky s našpulenými rtíky a dlouhými blond vlasy, sepnutými buď do drdolu, nebo jen tak volně poletujícími okolo hlavy. Tato dívka nebo mladá žena se jen málokdy usmívá, je náladová, přelétavá a s muži zachází jako s hračkami pro krátkodobé pobavení. Ti jí přesto kvůli jejímu vskutku božskému smyslnému tělu padají k nohám, neboť věří, že za tím krásným vnějším pozlátkem a maskou lehkovážnosti se skrývá citlivá a zranitelná duše, která potřebuje ochránit.

Taková je i hlavní hrdinka filmu, jímž Vadim v roce 1956 režijně debutoval a do něhož přenesl něco ze svého vztahu s Brigitte Bardot. Dívkou, jíž poprvé spatřil v roce 1950 na obálce Elle, kdy i ji jako patnáctiletou poznal. Stali se milenci a o tři roky později manželé. V roce 1957 jejich manželství skončilo, neboť Brigitte se právě při natáčení …a Bůh stvořil ženu zamilovala do svého kolegy a další vycházející hvězdy francouzského filmu Jeana-Louise Trintignanta. Ten v tomto melodramatu ztvárnil úlohu vážného, sentimentálního a neústupného Michela Tardieua, nejmladšího ze tří mužů, do jejichž života zasáhne osudová dívka Juliete.

Juliete je nádherná, sexy, vzrušující, ale nepřístupná žena. Nepřístupná v tom smyslu, že v jejím vnitřním nastavení je něco, co nedovoluje mužům se k ní skutečně přiblížit. Když už se jim to povede, tak vždy jen na krátko, protože její duše, její podstata je vrtkavá, nestálá a těkavá.

Odráží se v ní její nedospělost, kdy vlastně ještě neví, co od života chce. Neví vlastně ještě ani co je to láska a že k ní patří také odpovědnost. Plete si ji s poblouzněným zamilováním nebo krátkými flirty a ničí tím ty, kteří nejsou schopni její povahu pochopit. V tomto případě Michela, který touží po tradičním vztahu se všemi závazky, jednání své ženy nechápe a považuje ho za volnomyšlenkářské.

Právě Michel, na rozdíl od Juliete, je postavou, která má v tomto filmu hloubku a vývoj. Juiete je ta, po níž veškeré dění stéká, je milovaná, obdivovaná, ale sama milovat nedokáže.

Vadim napsal své ženě scénář na tělo a to doslova. V mnoha scénách hraje nahá, ale rafinované skrývání jejího těla působí mnohem smyslněji, než kdyby byla přímo odhalena.

Ve scéně svatební hostiny přichází ke slavnostní tabuli jen tak v županu, vezme si jídlo na tác a nijak se netají tím, co se dělo před tím v novomanželské posteli. V závěrečné scéně tancuje s vykasanou sukní a odhalenými stehny na stole a její vyzývavost a divokost je projevem její svobodomyslnosti a neochoty nechat se spoutat jakýmikoliv pravidly. Ale zároveň i provokací a signálem, vyslaným směrem k Michelovi, aby se ji zkrotit pokusil.

A teď ruku na srdce, především pánové. Juliete doteď vábí a přitahuje pozornost právě proto, že je to přesně ten typ unikavé a nespoutané dívky, kterou sice nemůžeme mamince při nedělním obědě představit jako svou nastávající, ale po níž toužíme a jíž tak rádi podléháme.

Julietino filmové oddání se vlastní smyslnosti se stalo nejen mezníkem v kariéře Brigitte Bardot, Jeana-Louise Trintignanta, Rogera Vadima, ale i kinematografie padesátých let, která se vzdalovala sentimentálnímu pojetí předchozích dvou desetiletí. Přišla revoluce v náhledu na ženskou sexualitu i mezník v koncepci produkce filmů, postavených na hvězdném systému. Ještě se divíte, že právě pro Brigitte Bardot napsal Serge Gainsbourg jeden z nejslavnějších milostných duetů Je t'aime... moi non plus?

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 10 komentářů

Nejnovější komentáře

A hlavně Barbarella :-D xixo 29. 4. 2013, 12:16
"ale berte to tak, že každý titulek nebo náz… Q 29. 4. 2013, 08:30
Opět vás odkáži na předchozí materiál na pod… Marek Čech 29. 4. 2013, 00:21
last tango in parism maslova scena? B-] Gorthaur 29. 4. 2013, 00:13
Musím s vámi opět souhlasit, ale berte to ta… Marek Čech 28. 4. 2013, 23:07

Další podobné články

Arrival: první trailer na očekávané sci-fi

Arrival: první trailer na očekávané sci-fi

Star Trek: Do neznáma – recenze filmu

Star Trek: Do neznáma – recenze filmu

V čase padesátého výročí série přišel rychlý a zběsilý režisér Justin Lin a scenárista Simon Pegg s futuretro dílem, v němž sází na zábavnou interakci postav a seriálovou strukturu vyprávění.

Rogue One: A Star Wars Story – nový oficiální trailer je tu

Rogue One: A Star Wars Story – nový oficiální trailer je tu

Komorná: recenze filmu

Komorná: recenze filmu

Sexualita jako způsob ženské emancipace i prostředek rafinovaného komplotu. Park Chan-wook za pomocí nespolehlivého vypravěče rozehrává erotický thriller, plný zrady, intrik a přetvářky.

Resident Evil: Poslední kapitola - první oficiální trailer na sci-fi horor

Resident Evil: Poslední kapitola - první oficiální trailer na sci-fi horor

Sebevražedný oddíl: recenze filmu

Sebevražedný oddíl: recenze filmu

David Ayer tým superpadouchů vyvedl v temnějších barvách, než jsme zvyklí u Marvelu. Přesto ale mohl bizarně zvrácený potenciál svých postav mnohem lépe využít a narušit tak více komiksové konvence.

10 nejlepších trailerů týdne

10 nejlepších trailerů týdne

Mezinárodní Comic-Con proběhl minulý týden a tvůrci nabídli nové upoutávky na filmy, na které se můžeme těšit. A do přehledu jsme přidali i další zajímavé trailery na očekávané filmy.

Jason Bourne: recenze filmu

Jason Bourne: recenze filmu

Paul Greengrass je skvostným aranžérem davových akčních scén a jeho „reportážní“ styl stále zabírá. Ve vyprávěcím konceptu ale přešlapuje na místě a postavu agenta Bournea nikam neposouvá.