Kapitoly článku:
Karlovarský festival je pro mne už léta tak trochu jekyll-hydeovskou akcí, kterou si je možno užít podle toho, čemu přikládáte při pobytu ve Varech větší důležitost. Kdo chce, může přes den spát a odpoledne či v podvečer se začít připravovat na každodenní večírky, na nichž se dá pařit až do rána.
Osobně jezdím do Varů kvůli filmům a nejvíc jsem již tradičně zvědavý na sekci Horizonty, která nabízí filmy, uvedené na festivalech, jež Varům předcházejí. Výběr v této sekci se tak rekrutuje převážně z titulů, jež se objevily na Redfordově Sundance festivalu, na Berlinale a v Cannes.
Z Cannes jako nejvýznamnějšího a mediálně nejsledovanějšího filmového festivalu se letos povedlo do Karlových Varů přivézt 25 snímků, včetně těch, které zde posbíraly nejvyšší ocenění. Na vítězný a Zlatou palmou oceněný Kış Uykusu tureckého režiséra Nuri Bilgeho Ceylana se sice nedostalo, stejně jako na bratry Dardenneovy, Davida Cronenberga, posledního Jeana-Luca Godarda či cenou za režii oceněnou novinku Bennetta Millera Foxcatcher.
Dočkali jsme se ale Zvjagincevova Leviatana, který ho osobně uvedl ve Velkém sále hotelu Thermal. Dále Dolanova Mommy a Zázraků Alice Rohrwacher. První z nich si z Cannes odnesl cenu za scénář, druhý cenu poroty a třetí pomyslné stříbrno v podobě ceny Grand Prix. Zatímco Zvjagincev a Xavier Dolan své pověsti dostáli, Zázraky dle mne ne.
Na Týdnu kritiky se v Cannes objevil a cenu Grand Prix si odtud odnesl formálně i obsahově radikální Kmen Myroslava Slabošpyckyho, který zasadil nelítostnou ránu do hlavy i karlovarskému publiku. A velice příjemně překvapil i poslední a nejvyzrálejší počin dcery slavného hororového režiséra Asii Argento Nepochopená, který byl v Cannes uveden v sekci Un Certain regard.
Téma jejího filmu, vztah rodičů a dětí, byl přítomen i ve dvou snímcích soutěžní sekce (Dehet a peří, Až na dno), jež jsem měl možnost vidět a také v největším festivalovém překvapení - novince Richarda Linklatera Chlapectví. Režisér známé vztahové trilogie Before ji představil v mezinárodní premiéře na festivalu Berlinale, odkud si odvezl cenu za režii. Pevně doufám, že to není poslední ocenění pro tento unikátní a přitom tak přirozený snímek za tento rok.
Z Berlinale se programovému oddělení podařilo dovézt nebývale silnou kolekci, což nebývá zvykem. Zlatým medvědem oceněné čínské Černé uhlí, tenký led nabídlo sofistikovanou hříčku s konvencemi noirového žánru, okořeněnou prvky thrilleru a romance. Německá Křížová cesta, zkoumající sebedestruktivní cestu čtrnáctileté dívky do náruče Boží, zde pak získala cenu za scénář. Návdavkem jsme si mohli užít i dokument o Nicku Caveovi, který podmanivě bilancuje své dny na zemi.
Pokud v úvodu zmiňuji, že mi karlovarský festival přijde v něčem schizofrenní, není to myšleno jako výtka, ale spíš jako doklad toho, že si z jeho programu každý vybere to, co ho zajímá. Nikdy mě na něm totiž nepřestane udivovat a fascinovat, že v řadě přede mnou například na Nepochopené sedí skupina asi šesti dívek, které vypadají jak Nela Slováková a přitom je ten film zajímá a dokonce jsou ochotné o něm po jeho skončení diskutovat v jednom ze stanů před Thermalem, kde jinak běží zábava, na níž přítel od Jana Bendiga ukazuje pozadí.
I to jsou Vary, na nichž se snaží zviditelnit bezvýznamné hvězdičky čtvrté cenové skupiny, protože vědí, že se vždy najdou ochotní bulvární novináři, kteří budou o jejich trapných excesech psát. Pro tytéž novináře je hvězdou festivalu Mel Gibson, jemuž se Marek Eben ke škodě věci bojí položit v pořadu Na plovárně nepříjemnou otázku. Třeba, jaký má vztah k Židům, negrům či ruským modelkám se jménem Oksana.
Vnímavějším divákům je ale opravdu jedno, jestli se Leoš už konečně rozešel s Petrou a kolik šatů si letos do Varů přivezla Andrea Verešová a jestli jí z nich vypadlo ňadro nebo ne. Protože se těší, že budou moci za osobní účasti režisérů spatřit novinky Andreje Zvjaginceva nebo Asii Argento a na půlnoční projekci Mzdy strachu vzdát hold Williamu Friedkinovi, tvůrci Francouzské spojky nebo Vymítače ďábla.
Loni jsem ve Varech viděl 43 filmů a seznámil jsem vás v prvním a druhém výběru s těmi, které mne nejvíc zaujaly. Letos jsem viděl filmů třicet a předkládám vám Top 10 těch nejlepších.
Chlapectví
r. Richard Linklater, USA 2014)
Poté co loni americký režisér a scenárista Richard Linklater po osmnácti letech prozatímně završil svou vztahovou trilogii Před (úsvitem, soumrakem, půlnocí), rozhodl se představit další projekt, založený na plynutí času.
V centru jeho pozornosti se ocitá jedna rodina, jejíž život zachycuje během dvanácti let. Právě tolik let trvalo i natáčení tohoto snímku. Jak již název napovídá, hlavní pozornost se stáčí na dospívání jednoho ze dvou sourozenců v této rodině.
Masona (Ellar Coltrane) poznáváme na počátku jako šestiletého chlapce a loučíme se s ním jako s osmnáctiletým, kdy se rozhoduje po střední škole o své budoucí kariéře. Jeho starší sestru Samanthu ztvárňuje půvabná a typově velice zajímavá režisérova dcera Lorelei. Jejich rozvedené rodiče pak Patricia Arquette a Ethan Hawke.
Časosběrné pojetí, kdy se vyprávění v jednom momentě uzavře do nějaké konzervy, známe jako metodu, často využívanou v dokumentárním filmu. Stačí zmínit například Helenu Třeštíkovou a její Manželské etudy. V hraném filmu ale představuje tento projekt naprostý unikát, který byl po zásluze oceněn cenou za režii na letošním berlínském festivalu.
Pevně doufám, že tím výčet cen pro tento snímek, který osobně považuji nejen za nejlepší film, který jsem měl možnost na festivalu vidět, ale i za nejlepší film dosud uplynulého roku, nekončí. Protože zachytit s takovou přirozeností ony zdánlivě banální momenty, jež se v lidském životě dějí, tak, aby se posléze vyjevilo, že jsou to ty zásadní iniciační, je umění.
Richard Linklater stvořil divácký hit, který není podbízivý a na nějž by „skoro povinně“ měli chodit rodiče s dětmi. Aby se o sobě a svém způsobu uvažování a rozhodování navzájem něco dozvěděli. V půli srpna přijde film do kin, tak si ho určitě nenechte ujít.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách