Tři týdny po premiéře pro komiksové fanoušky asi nejočekávanějšího filmu roku Avengers: Infinity War tu máme další komiksovou nálož od Marvelu. Tentokrát ale ne z produkční linie od Marvel Studios, ale od studia 20th Century Fox, jež se soustředí na dospělejší publikum. Zde také souběžně vedle universa MCU vzniká X-Men série, kam Deadpool patří.
X-Men řada
První Deadpool předloni do marvelovské stáje vnesl dospělejší, nekorektní humor, k čemuž mu předtím umetli cestu Strážci Galaxie. Debutující režisér Tim Miller v příběhu bývalého žoldáka, který se podrobil experimentální léčbě, skloubil konverzační komedii s překvapivě funkční romancí a drsnou eRkovou zábavou, plnou krve, násilí a hromady mrtvol s prostřelenou hlavou nebo useknutými končetinami.
Deadpool byl vysněným projektem Ryana Reynoldse, který se na něm podílel jako představitel hlavní role a producent. Film s rozpočtem 58 milionů vydělal celkově přes 780 milionů dolarů a stal se nejvýdělečnějším eRkovým filmem všech dob.
Dvojku ohlásil ústřední hrdina už v potitulkové scéně prvního snímku a nyní tedy přichází jako jedenáctý film z řady série X-Men. Provázely ji některé produkční obtíže, mezi něž patřil rozchod Reynoldse s režisérem jedničky Timem Millerem kvůli odlišnému kreativnímu pohledu na vznik pokračování a smrt kaskadérky, která zastupovala herečku Zazie Beetz, při nehodě na motorce.
Studio ale za Millera našlo více než uspokojující náhradu v osobě Davida Leitcha. Spolurežiséra prvního Johna Wicka a režiséra špionážního akčního thrilleru Atomic Blonde: Bez lítosti, který v obou filmech zúročil svůj talent pro vytváření bojových choreografií, založených na fyzické akci.
Zcizovací efekt předností i omluvou
Ryan Reynolds si ve dvojce přibral i funkci scenáristy, třetího do party k dvojici z jedničky Rhett Reese a Paul Wernick, stojící za filmy Zombieland a G.I. Joe 2: Odveta. A hned toho využil k rozvíjení sebereferenčního nebo sebereflexivního humoru, přítomného i v jedničce.
Deadpool si tak neustále stěžuje na kvalitu scénáře, na logické díry v něm, na klišé a spoustu dalších prohřešků, jichž se scenáristé při adaptacích komiksových látek dopouštějí. Prolomení čtvrté stěny mezi postavou a divákem používá ke komentování přemrštěného herectví svého, svých kolegů i situací, jež jim scenáristé přichystali, k výčitkám na adresu vedlejších postav, že si nepamatují text, že jsou špatně udělané triky a podobně.
![10 nejlepších filmů, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou [video]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=47030656)
Toto vystupování z role má dvojí funkci. Jednak je zábavné, o čemž jsme se přesvědčili už v jedničce a za druhé za pomocí něho tvůrci berou vítr z plachet kritikám na adresu toho, co ve filmu až tak nefunguje. Pro příklad, Deadpool se neustále naváží do atributů a tím současně klišé superhrdinského žánru, ale současně tyto klišé využívá. Někdy k jejich zesměšnění, jindy zcela vědomě jako scenáristickou berličku, za niž se ani nestydí.
Utahování si ze superhrdinského světa
Ostatně za co jiného než klišé nebo recyklaci je možné považovat celou zápletku s cestováním v čase a záporákem z budoucnosti, který chce dostat dospívajícího kluka s nadpřirozenými schopnostmi, aby v současnosti neohrozil život jeho budoucí rodiny. Terminátor Jamese Camerona jako vyšitý, včetně proměn jeho původně záporáckého statusu.
Tvůrci s těmito klišé, nebo chcete-li žánrovými kánony či konvencemi, pracují jako s prostředky neustálého popkulturního pomrkávání, jež buď přijmete jako způsob zábavy, který si užijete nebo se budete pozastavovat nad tím, že film nepřináší nic nového a jen recykluje to, co fungovalo už v jedničce.
Oba způsoby přijetí jsou legitimní a u obou se budete myslím dobře bavit. Je ale třeba znát předlohy, na nichž se Deadpool pase. Tedy jak domácí stájové světy MCU a X-Men, tak konkurenční warnerovský DCEU, z jehož „temnoty“ si tvůrci utahují. Když Deadpool záporákovi Cableovi, jehož hraje Josh Brolin, říká Thanosi a v narážce na jeho ruku zmiňuje Winter Soldiera, znalci marvelovské Avengers série jsou doma.
Deadpool postavy ze série Avengers nešetří, ale současně sebeironicky poukazuje na to, že se stále cítí jako jejich chudší příbuzný. Už v jedničce to hodně schytával Wolverine, ale jeho cestu z Logan: Wolverine znetvořený hrdina v mnohém následuje. K zakotvení v X-Men universu navíc přidává stížnost, že mu produkce nedodala žádného pořádného X-Mena s křídly.
Popkulturní narážky
Tržby jedničky srovnává s Gibsonovým Umučením Krista, narážkou připomene vůbec první film Joshe Brolina Rošťáci (1985) a další snímky jako Základní instinkt, Interview s upírem, Hvězdné války nebo Robocop. Úvod jasně opisuje z bondovských prologů, souboje, plné krve a useknutých končetin, od Tarantinova Kill Bill.
Těch referenčních a sebereferenčních vtípků a narážek je tolik, že máte chvílemi pocit, že sledujete nějakou parodii ve stylu Bláznivých střel nebo Žhavých výstřelů. Neustálým drolením příběhu do série popkulturních odkazů na komiksy, filmy, hudbu (dubstep dostává zabrat) a vůbec celou hollywoodskou mašinérii trpí celistvá linie vyprávění, ale s tím na tento druh filmů jdete.
Tvůrci přidávají narážky na herecké kolegy, „trumpovskou“ televizi Fox News, vězeňský systém a chrlí všechny tyto nejen popkulturní štouchance doslova překotným tempem. Rozvíjí i vtipy z jedničky s dorůstáním končetin nebo vzhledem, připomínajícím „avokádo, které mělo sex se starším avokádem“.
Dvojka se tak nese ve stejném duchu jako jednička. Neustále pomrkává na diváka, používá sebeironický i ironický meta-humor, který někdy působí sofistikovaněji a jindy obhroubleji a infantilněji. Sexuální narážky se tu střídají s nekorektním politickým komentářem a hlavně neustálým přívalem nových popkulturních odkazů na svět filmového a hudebního průmyslu.
Zcizovací efekt v podobě prolamování čtvrté stěny není žádné novum, ale opět slouží jako způsob, jak si pohrát s komiksovými klišé a s faktem, že dvojka by měla naplnit zlaté sequelové pravidlo v podobě dvojnásobné nabídky všeho toho, co minule fungovalo. Deadpool se ho drží a nabízí tak více krve, násilí, černého humoru, bizarně přestřelených situací, hlášek i odkazů.
Melodramatický rozjezd
Tvůrci ví, co od nich divák očekává a servírují mu to na zlatém podnosu. Snaží se zároveň neustrnout a tak přicházejí s drobnými inovacemi. Než se celá ta nahláškovaná mašina rozjede, čeká nás emotivní, melodramatický úvod, v němž Wade Wilson (Ryan Reynolds) prodělá těžkou osobní ztrátu, která jej od pokusů o sebevraždu nasměruje k úvahám o rodinných, přátelských a obecně mezilidských hodnotách.
Možná proto se rozhodne pomoci dospívajícímu a osamocenému mutantovi, prahnoucímu po pomstě. Rozhodne se ho ujmout a přivést na správnou cestu. Nebude to ale jednoduché, protože Russell Collins alias Firefist (Julian Dennison) zažil v ústavu pro problematickou mládež opravdu zlé věci a hodlá se s nimi vyrovnat za pomoci svých ohnivých schopností.
Ze sirotčince se díky pasece, jež se tam odehraje, přesuneme do věznice pro mutanty, kde jim je dáván elektronický obojek, rušící jejich schopnosti. A pak už ke kybernetickému vojákovi z budoucnosti se světelným okem Nathanem Summersem, který si říká Cable (Josh Brolin). Ten chce zabít Russella a změnit tak budoucnost, z níž přichází.
Formování týmu
Jde o soupeře nadmíru zdatného, takže Deadpool musí sehnat tým, s nímž by se mu postavil. Tým X-Force dostane to nejméně originální jméno, které si dovedete představit a nábor do něj představuje jednu z nejzábavnějších částí vyprávění. Škoda jen, že ze zbrusu nových superhrdinů si zapamatujete jen Domino (Zazie Beetz), jejíž výjimečnou schopností je štěstěna, která je jí extrémně nakloněna.
![10× bezdrátová Bluetooth sluchátka do 4 000 Kč [srovnávací test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=13194933)
Rozporuplnou postavou je dospívající mutant Russell, který zábavně upozorňuje na to, že superhrdinové nemívají tak silnou nadváhu jako on. Proměňující se vztah Deadpoola k němu a to, jakým způsobem se vybarví jak Russell, tak Cable, pak tvoří dramatické jádro vyprávění.
Je v něm spousta odboček, snových sekvencí, vztahujících se ke ztrátě, jež Wadea potkala a hrátek s časem, souvisejícím s postavou Cablea. Akce je brutálnější než minule a nejvíc zapamatovatelných momentů z ní se pojí s postavou Domino. Na akci je naroubován hudební soundtrack, v němž se dubstepové beaty potkávají s Cher, Céline Dion, Enyou nebo skupinou A-Ha.
V linii jedničky
Druhý Deadpool se drží osvědčeného konceptu, s nímž přišli tvůrci před dvěma lety. Větší rozpočet a zřejmě větší volnost od studia jim uvolnila ruce, aby nám naservírovali brutálnější, akčnější a co do četnosti hlášek a popkulturních narážek hojnější pokračování toho, co minule dobře fungovalo.
Snaha o dějově vrstevnatější a emotivně působivější vyprávění jim přitom vychází, představení nových postav z týmu X-Force až tak ne. Případných výtek jsou si vědomi a reakce na ně zapracovávají do spikleneckého pomrkávání na diváka při prolamování čtvrté stěny. Pokud se vám líbila jednička, z dvojky určitě nebudete zklamaní. A to včetně její potitulkové scény, která je asi nejlepší v rámci dosavadních marvelovských filmů.
Deadpool 2